Gran Canaria s rodinkou

Naprosto přesně si pamatuju první dojem z Gran Canarie. Psalo se září 2012 a jako novopečený Erasmák jsem jela autobusem s narvanou krosnou z letiště do Las Palmas. Všude sucho, pusto a foliovníky. Doslova plantáže foliovníků. Tak tohle je ten ráj turistů, aha. Tak to jsem možná radši měla jet do Bukurešti, letělo mi hlavou.

Střih. O deset měsíců později jedu s tou samou krosnou opačným směrem a všechno vidím jinak. Opouštím ostrov, který se stal mým druhým domovem. Ostrov, kterému se právem přezdívá malý kontinent, protože tu na ploše velké jako tři Prahy můžeš během jednoho dne zažít výstup na horu v chladném větru, procházku v piniovém lese, piknik na hraně sopečného barranca i koupání na slunné pláži mezi dunami. Ostrov, kde když na severu prší, jedeš se koupat na jih a naopak – je-li na jihu moc vedro, vyrazíš za příjemným počasím na sever.  Ostrov, který přijme každého s klidem, otevřenou náručí a trsem banánů. Propadnu kouzlu černého písku a slaného vzduchu natolik, že se za chvíli vrátím na pracovní stáž a napíšu diplomku o turismu na Kanárech. Chci vykřičet do světa, že Islas Afortunadas nabízí mnohem víc než jenom přeplněná turistická letoviska, která jsem doposud znala z obálky Čedoku. Stačí se dívat kolem. A tak to křičím aspoň na půdě své alma mater a vracím se zpět, kdykoliv se namane příležitost. Tranquilla, mi niňa.

Jedna z našich návštěv Gran Canarie proběhla i s celou rodinkou. A protože malé dětské nožky ocení jiné věci než třicet kiláků natěžko nebo 6bčko na laně ve Fataze, přizpůsobili jsme tomu program. Tzv. výběr z hroznů, respektive z banánů, protože plátano canario, to je pojem! Když si člověk uvědomí, že kanárská roční produkce banánů je přes 400 000 tun a roční obrat banánového sektoru asi 500 milionů eur, to se i na ty všudypřítomné foliovníky kouká člověk jinak. Dopředu říkám, že uvedený seznam míst je poskládaný jako zhruba desetidenní dovolená s menšími dětmi, a že je to na prozkoumání všech lákadel ostrova zoufale málo. Můžeš-li, jeď na měsíc, na rok, na život… a pošli pohled. Budu Ti z celého srdce závidět. 🤍 💛 💙

Podobně jak píšu na Tenerife, bych si při kratší návštěvě půjčila na celý pobyt auto a bydlení rozdělila na sever, hory a jih. Ostrov je kompaktní, není až takový problém se v případě potřeby přemístit jinam, ale proč si neušetřit přejezdy…

Začínáme na jihu. Na rovinu – okolí Maspalomas/Playa del Inglés je největší turistické letovisko na Gran Canarii a když jsme tu žili bez dětí, vyhýbali jsme se mu obloukem. S dětmi je moje optika trochu jiná (i když si stále stojím za tím, že změť hotelových komplexů je strašlivá). Písečné duny jsou něco, co jsme rozhodně chtěli dětem ukázat, ale méně punkovou formou, než když jsme sem před patnácti lety jezdili nocovat jen se spacákem. Navíc, podmínky ke koupání jsou tu pro děti téměř ideální – dlouhá a široká pláž, přiměřené vlny, slunečné počasí, málokdy zataženo. Na pár dní jsme proto vybrali apartmán Vista Mar 22 skoro na břehu moře v Playa del Inglés, odkud jsme se do dun prošli po svých. Čím dřív ráno se do dun člověk dostane, tím líp. Jednak kvůli lidem a hlavně proto, že písek se brzy na slunci rozpálí, což děti těžko nesou.

Na jihu je příjemným zastavením rybářská vesnička Puerto de Mogán s přístavem, který je sám o sobě zajímavý pro děti i pro dospělé. Modrá voda, rybky, nízké domky restaurace plné čerstvých mariscos, papas arrugadas a zmrzliny nebo dětské hřiště udělají z městečka fajn půldenní zastávku. Klidně i celodenní, když přidáte koupaní na místní plážičce se žlutým pískem ze Sahary (oproti vulkanickému písku, který je tmavý a na Kanárech běžnější). Z Puerta de Mogán se dá napojit na jednu z cest do hor. A přesně tak jsme to udělali my. Po třech dnech na pobřeží už nás totiž svrběly nohy a chtělo to pořádnou procházku a panoramata. Protože horské silničky jsou klikaté a dětské žaludky citlivé, plánovali jsme zastávku u Presa de Las Niňas. A ani tam jsme nedojeli bez poblitého auta. Takže igelitové pytlíky rozhodně s sebou. U přehrady je fajn zona de acampada (kdo jede karavanem nebo se stanem, mrkněte na seznam všech podobných míst a vybavení na ostrově) se stoly a grilíky. A taky Árbol de Casandra – jedna z nejstarších a legendami opředená borovice na ostrově (stáří se odhaduje na 385 let), ke které se dá příjemně projít.

Budete-li pokračovat po silnici pořád dál do hor, dojedete přes Ayacatu, krásnou lezeckou oblast, do srdce ostrova. Uprostřed obří kaldery si tu vévodí dominanta ostrova Roque Nublo. K němu se ještě dostaneme, pěkně postupně. Střed ostrova a vyhlídky připomínající krajinu z Pána prstenů, to je něco, co bere dech. Čas tu plyne pomaleji (už jen proto, že dvacet kilometrů jedete díky serpentinám třičtvrtě hodiny). Dokáže zde být pěkná zima, nevlídno, llovizna, v zimě i sníh. Ale v jasný, slunečný den odsud vidíte až na majestátní Pico del Teide na Tenerife, připomínající siluetu ležící ženy. Zastavte u některého z barů s nerezovou deskou, dejte si bocadillo con lomo especial a leche y leche a dejte se do řeči s místními. Srdeční lidé jsou totiž obrovskou devízou ostrovů. Svým oye mi niňo nedají šanci cítit se jinak, než vítaný.

Díky bělostným domkům pravděpodobně ve svazích nepřehlédnete horskou vesničku Tejeda. Pokud můžete, zastavte se v ní. (Klidně pokaždé, když projíždíte, jako nejmenovaná rodina z Dobré). Na zmrzku s příchutí Tejeda – tvarohu vyrobeného z vlastního ovčího a kozího mléka, který zraje 6 měsíců v sýrárně přímo v Tejedě. Na něco sladkého, mandlového, protože mandloně rostou všude kolem, dokonce se tu koná Fiesta del almendro en flor. Na kochání. Na hřiště s fantastickým výhledem.

My jsme za ubytováním mířili do jednoho z casa rural v La Culatě. Měl boží terasu s výhledem na Roque Nublo, ale už na bookingu v nabídce není. (Mezi námi, nedivím se, že někdo chce mít něco takového jen pro sebe a ne pro turisty :)). Nicméně, v téhle zapadlé horské vesnici se dá ubytovat i jinde a výhodou je, že přímo odsud vede supr pěší tůra na Roque Nublo, dominantu ostrova. Během necelých osmi kilometrů ochutnáte echt kanárskou přírodu – opunciové keře, mandloně i všemožné sopečné tvary a na třičtvrtině trasy nepotkáte živáčka. Pouze vrcholový úsek je frekventovaný, protože vede od parkoviště, kam alespoň jednou zamíří během svého pobytu na ostrově téměř každý turista. I kdybyste v La Culatě nebydleli, pro tenhle trek se sem vyplatí dojet. Navíc se tu dá i dobře najíst, v místní hospůdce točí pivo typicky do zmrzlých krýglů a mají v nabídce nejznámější kanárská jídla jako ropa vieja z cizrny a masa, různé quesos, papas con mojo rojo nebo mojo verde… a za rozumný peníz.

Až se dostatečně nabažíte vyhlídek na sopečnou krajinu a zatoužíte po něčem šťavnatějším, odskočte si na Tamadabu, vyvětrat se v piniovém háji. Je tu i skvělá zona de acampada, auto nechte třeba zde, a obejděte miradory (vyhlídky), které jsou kolem – třeba Mirador sobre la cueva (u supr jeskyně) nebo Mirador Llanos de la Mimbre. Tam se servíruje výhled na Tenerife jak z čítanky. Pokud si můžete dovolit být zde navečer a nechat celou krajinu obejmout teplým načervenalým světlem zapadajícího slunce, garantuju vám, že jste tu nebyli naposled. Dobrá procházka (ale docela náročným terénem) je také k Roque Faneque, celkem cca 6,5 km, trasa. Cestou na Tamadabu přibržďujeme vždy v Artenaře, na kafe a trochu toho životního nadhledu z různých miradorů. Do Artenary vede nádherná, sedmikilometrová hřebenovka z Cruz de Tejeda se spoustou vyhlídkových míst. Není to ale okruh, chce to kdyžtak vykoumat dopravu zpátky na Cruz (bez dětí to stopem nebyl problém, ale pětičlenná rodina už si toho moc nestopne).

Hlavní město si nechávám na konec. V Las Palmas to žije a sehnat ubytko nebude problém. S dětmi bych mířila nejlíp někam k dlouhé městské pláži Las Canteras. V části Cícer (nejblíž u Auditoria Alfresdo Kraus, čtvrť Guanarteme) se surfuje, tak bych tam bez prkna zbytečně nezavazela a posunula se s dekou a bábovičkama víc na sever, směrem na čtvrť Puerto. Na promenádě je několik kaváren, zmrzlináren, barů a dětských hřišť, my máme nejradši tohle.

V roce 2017 se ve městě otevřelo grandiózní akvárium Poema del Mar. Jestli se nemýlím, za vybudováním stojí stejná firma jako za Loro Parkem na Tenerife. Každopádně, z návštěvy byly naše děti paf. Vodní tubusy se žraloky, korály, spousty druhy ryb, mangrovníky, krokodýli… Fakt působivé a za ty peníze to stojí, strávili jsme tu větší část dne, děti to moc bavilo. Včetně gift shopu, ze kterého jsme si odnesli plyšového Nema, Dory a murénu. 😇

Pro koloniální atmosféru, domky a balkónky z éry Kryštofa Kolumba a špetku historie si zajeďte do Veguety – čtvrti, které vévodí katedrála Svaté Any. Asi za dvě eura se dalo jít na střechu katedrály a koukat z ní do kraje. Radši si ověřte, zda to ještě platí. Před kadrálou leží velké sochy psů, které pomohou osvětlit, odkud pramení název Kanárské ostrovy (a není to od kanárků, jak si mnozí mylně myslí). Opět spousta možností sednout na kávičku, pivo nebo pořídit pohled či suvenýr. V Casa de Colón mají ve vnitrobloku velké papoušky, v Mercado de Vegueta zase lokální ryby, mořské plody, ovoce a zeleninu. Je to fajn mumraj. Nejvíc to žije na Trianě (Calle Mayor de Triana), která ústí v příjemném parku San Telmo.

Sice pro praktičnost doporučuju na severu ubytování přímo na Las Canteras, ale my sami bydlíváme jinde. V malém městečku San Andrés u kamarádů v krásném, prostorném apartmánu Nine Pies Surf House. Dá se pronajmout přes airbnb a je to dobrá lokalita pro surfaře, do Las Palmas kousíček. Taky je blízko Playa de los Charcones – kde jsou na břehu moře vytvořené koupací bazénky, což může být pro malé děti bojící se vln fajn alternativa koupání.