Working mama

Pondělní ráno. Za deset minut to začne. V devět mi startuje on-line porada marketingového týmu. Dětské osazenstvo to ale pramálo zajímá, jsou spokojení, že pro rýmu nešli do školky.

Mami utříííít, ozývá se ze záchodu. Rychle aspoň ručník, hřeben, kartáček. Mami baf, to ses lekla, co, vřítí se Dvojka do koupelny. Vypíchnuté oko řasenkou, dobrej fór miláčku. Honem zalít čtyři čaje, zamíchat kaši, posypat kakaem. Uuuutřííít, volá neodbytně Jednička. Kluci, dejte na stůl lžičky, prosím. Poskládat pyžama. Drž ten čaj dvěma rukama, ať to nevyleješ. Běžím v županu vytáhnout popelnici, zazdili jsme svoz. Sakra au, co tady na zemi dělá ten igráček? Tys to vylil, neva, tak to hlavně utři. Už jdu, Támo, přebalím Mirečka a jsem u Tebe. Už nemusíš, mami. He? Radši nepátrám po tom, jak se toaletní situace vyřešila. Víťo, proč máš mokrou ponožku? Šlápl jsem do toho čaje, když jsem se vracel s hadrem. Aha, co už. Skoč se přezout. Kdo to zvoní? Odečet vody, jako vážně, teď? Skočila byste si prosimvas do sklepa, já stejně nevím, kde ten měřák máme. A pozor, ať na Vás nespadnou boby. Děcka, bežte se nasnídat. Mamííí, já tu nemám lžičku! A já nechci zelenou, já chci tu s kočičkou. Pro mě za mě, jez si to třeba vařechou. Fakt, mami, můžu? Mamíí, já chci taky jíst vařechou! Víťo, proč máš holé nohy? Protože v šuplíku nejsou žádné ponožky. Bodejť by byly, když se samy nevypraly. Proč brečíš? Já nechci kaši, já jsem chtěl rohlík. Devět hodin za tři, dva, jedna… Nasazuji sluchátka a … spouští se aktualizace Windowsů. To neeee!

Naštěstí mě dloubancem do žeber budí Jednička. Fuj, to byl děsnej sen. Bohužel tak blízký realitě. 

Coby matka na rodičovské dovolené jsem v době covidové byla všech úskalí homeofficů ušetřena. A protože jsem si občas v duchu gratulovala, že žádné z dětí ještě není školou povinné a nad námi tak nevisí Damoklův meč on-line výuky, stihl mě krutý trest: Práce z domu s dětmi za zády v době, kdy už navíc vyšlo z módy si na podobné situace stěžovat.

A tak trpím tiše. Mé skutečné rozpoložení však prozrazují chyby, které jsem začala v roztěkanosti dělat. Mamiii, já jsem se Tě ptal, jestli si můžu do školky vzít tohle autíčko a Tys řekla, že JO (odmítá odložit metrový bagr). Máji, včera ve dvě ráno mi od Tebe přišla prázdná smska, chtělas něco? (Tos nikdy neusnul s mobilem v ruce? Noční kojení na Tebe!). Mladá panííí (přes půl obchodu), nechala jste tady ty zákusky (Jasně, nestačí, že manželovi nenapeču, ještě musí všichni vědět, že nejsem nejostřejší tužka v penále). Mami, proč jsi mi dneska na svačinku do Skautu zabalila okousaný koláček? (Protože bych, zlatíčko, chtěla vidět někoho, kdo po nočním maratonu dohánění restů odbaví ráno tři děti tak, aby v devět seděl načechranej před počítačem na firemní poradě a ještě se předtím stihl nasnídat.). Vlastně se docela divím, že se mi zatím daří vyzvedávat správné děti na správných místech.

Na samém začátku zapojení do pracovního procesu jsem chybovala v tom, že jsem projela na LinkedInu profily úspěšných pracujících žen s menšími dětmi. Hledala jsem inspiraci v náročné situaci a místo toho našla nový level frustrace. Zatímco děti ostatních maminkatelek si za zády telefonující matky staví z montessori kostek, mí dárečci soutěží, kdo uloví větší šušeň. Protože chci navenek (aspoň zpočátku) působit jako profesionál, který umí výborně skloubit práci a rodinu, kývnu kolegyním téměř na jakýkoliv čas virtuálního setkání. Čili zatímco ony usrkávají sofistikovaně kávu a hovoří k věci, já od počítače usykávám Přestaňte se rvát nebo už nikdy nedostanete nanuka!!!

Z mého nasazení profituje nejvíc junior. Matka visí dopoledne nalepená na monitoru a on se s miskou čokolády může alespoň po dobu mých nezbytných telefonátů koukat na společností tabuizované prasátko Peppa. Naštěstí to zatím neumí říct sourozencům, protože s takovou bych je už do školky nedostala nikdy. Je zajímavé, že největší potřeba matčiny přítomnosti nastává v době telefonního hovoru a je přímo úměrná chuti malého prevíta na sladké.

K tomu přidej, že jsem se pustila do spolupráce s lidmi, kteří žerou digitální vychytávky, pokrok a inovace. Jako já taky miluju technologie, poslední roky na mateřské zejména mixér, pračku, robotický vysavač, instagram a appku na slevové kodíčky. Mezera mezi mnou a kolegy je propastná. Polovinu pokynů si musím nejdříve přeložit (“AP pro správce socek – pls ping me, bude probíhat sale swagu, kudos všem!”. Tvl kudos, zní to jak churros, španělská dobrota, ale pro mě spíš španělská vesnice.) Masa Bob prostě nerozumět jazyku vašeho kmene a muset si po nocích doplňovat vzdělání! Má nováčkovská oddanost (a neschopnost sledovat všechny komunikační kanály) vedla například k tomu, že jsem se jako jediná z týmu připojila na pravidelnou online poradu i o Velikonočním pondělí s barákem plným koledníků. I geeci jsou jen lidé a mají své rodiny, životy. Kdo to mohl tušit.

Přes všechny nástrahy, které tahle pracovní šance obnáší, bych o ni fakt nerada přišla, takže se snažím u vaření poslouchat podcasty, nasávat hantýrku, až mi “laguje systém“. Koš na prádlo přetéká, do vrstvy prachu na policích se dá prstem napsat vzkaz v binární soustavě. Uklízím jen těsně před smluvenou návštěvou, za poslouchání streamu o novinkách v Google workspace, samozřejmě. Tak prosím Tě, teď nějakou dobu nechodit bez ohlášení.

Churros všem pracujícím maminkám! ✌