Do háje, červená. Mám sedm minut na to prokličkovat zasekanou křižovatkou a vysadit Támu v gymnastice. Dneska naštěstí bez kluků, minule jsme se vyloďovali snad čtvrt hodiny. Oukej, jsme tady, píchnu auto na blikačky, čas kvapí a svou malou Čáslavskou sem přivezlo dalších čtyřicet matek, což výrazně převyšuje kapacitu parkovacích míst. O podélné parkování se nesnažím, znám své limity, předávám dítě trenérce a jedu vyplnit čekací pauzu nákupem.
Pečivo, dýně, okurky. Aaa, hrušky za dvacet, vezmu dvě kila, nasušíme. Mlíka, šunka, jogurty. Ježiš to nejsou mlíka, ale kefíry, to bychom pili měsíc, vyměnit. Heru na štrůdl, škoda nechat shnít jabka ze zahrady. Hm, špejle nemají, z čeho vyrobíme na sobotu toho draka.. Jee, hele, termospodky ve Víťově velikosti, supr, potřebuje na lyže. Zboží vyskládat na pás, sakryš, nemám tašku, do mé skládací jsme předevčírem nasbírali kaštany, které se jaksi zapomněly samy vyndat. Ano kartou, hotovost na celý týden jsem nechala včera v lékárně, kapky do nosu, vitamíny, sirupy od kašle.
Připarkovat zpět k tělocvičně s desetiminutovým předstihem. Dokonce urvu místo a můžu tak vytáhnout scénář s textem role doberského ochotnického divadla. Ooo tetičko, představte si tuhle zahradu za svitu měsíce v modravých stínech! Za minutu pět, přebírám Támu, jedem domů. Zítra máte na zahradě Dravce, nevíš, jestli jsme to už platili? Nebo to byl Kouzelník? Převzít kluky, ohřát večeři. Tu kterou jsem uvařila dopoledne někde mezi skládáním prádla, strouháním jablek na štrůdl a dopolední procházkou s nejmladším. Jezte, ať to máte teplé.
Odbíhám zapálit pod hrncem s masem na vývar, ať aspoň zítra nemusím vařit. Proboha, co tady na stole dělá ten šnek?? Odneste ho ven. Utřít slzy krotiteli šneka. Utřít taky dvě nudle a jeden zadek, který se zrovna u talíře špaget rozhodl si odskočit. Naskládat talíře do myčky, utřít stůl, pojďte nalepit ty obrázky, babička ma zítra svátek, tak ať máte přání. Platils ráno ty Dravce prosím Tě? Hm, já taky nevím, jestli to bylo za Dravce nebo za Kouzelníka. Zítra odvedu velké děti do školky já, stejně musím do Zásilkovny, povedlo se mi na Koníkovi prodat fusak po Mirkovi. Děti vy si lepte a já tady jen obvážu tenhle balíček. Dá si někdo čaj? Viťo, to neva, žes přetáhnul. Telefon. Babi, nevím, kdy Marek odveze kvas, ještě jsem s ním nemluvila. Co? Ale joo, už jsme doma, jen jsme se ještě nějak nestihli potkat. Mami, můžu jít zítra v šatech? Zítra ne, máte přece Dravce. Řev. Tak pojďte, taťka vás okoupe, já uspím Mirka a pak vám před spaním něco přečtu. Fifinko, Bobík má už zase hlad. Ještě jeden příběh, mami. Tak jo, ale poslední. A písničku. Aaaach syyynkuuu syyyynkuuu. Tu ne, mami, radši tu jak nám zpívá děda Libor. Tráva nerostee, enem za voduu.
Spokojení usínají. Konečně.
A já vidím před očima těch čtyřicet mamin před tělocvičnou (tatínků tam taky pár je, ale pardon, dneska je to hlavně o ženách). Většina v ruce termohrnek s kafem. Polovina z nás na blikačkách, čekáme na svou malou Čáslavskou a v hlavě tisíc drobných úkolů, na kterých možná nestojí svět, ale bez kterých se chod rodiny neobejde. A které za nás nikdo neudělá, i když máme vedle sebe často úžasné muže.
A tak Ti chci závěrem říct, že když zítra u voleb nebudeš vědět, komu to hodit, tak Zakroužkuj ženu. Protože my toho umíme zvládnout fakt hodně (a nemusí to nutně znamenat, že chlapi ne).