Letos jsme (jako obvykle?) podcenili přípravu na cyrilometodějské svátky. Když jsme začali řešit, kde že to strávíme čtyři volné dny, byla většina lukrativních destinací co do ubytování (nečekaně) plná. Luhačovice? Plno. Zlínsko? Vybookováno. Olomouc? Full house. Náš rádius příčetné vzdálenosti od Frýdku jsou zhruba dvě hodiny jízdy, takže jsme pomocí kružítka vytipovávali další možná místa, až nám vypadl region severozápadně od Krnova – Osoblažsko. Ne, fakt nejedem do Chorvatska, je to tady u nás, i když to zní jako Ožujsko nebo Karlovačko, museli jsme ujišťovat některé rodinné příslušníky.
V Penzionu Edelštein v Petrovicích měli volný rodinný apartmán, tak nebylo co řešit. Ubytování by asi nepotěšilo oko moderního bytového designéra, ale nám tam nechybělo vůbec nic. Apartmán s plně vybavenou kuchyní a jako bonus skvělí majitelé a králíkárna na zahradě. Kávička u králíků se stala součástí naší ranní pohody, děti rvaly pampeliškové listy po zahradě a my pili kafe. O ještě větší pohodu se postaral druhý den pobytu známý pana domácího, jenž přivezl z jižní Moravy dodávku s vínem na prodej. Dostala jsem za úkol vybrat víno k odběru, což obnášelo zodpovědný košt osmi vzorků… čili jsem vyrážela do terénu jak dělo 🙂 Hned naproti ubytku je Penzion Hájenka se supr dětským hřištěm.
Léto je v plném proudu, domů chodíme prakticky jen pozdravit šneka, nevybalené tašky z výletů stojí v chodbě jako tichá výčitka, na domácnost usedá prach a hromady prádla nás asi brzy zavalí, tak to vezmu letem světem.
Cestu TAM jsme rozdělili zastávkou pod Cvilínem.
- Nejdřív jsme prošli část NS Cvilín – vyrazili jsme od parkoviště u (zavřené) Restaurace Šelenburk a dál podle mapy. Z nějakého neznámého důvodu můj muž trasu naučné stezky v mapách.cz má, já nikoliv. Měli jsme s sebou dvojkočár, projet se dalo v pohodě, jen na zříceninu Šelenburku jsme nešli, tam to na kočárek není. Úsek se ale dá pěkně podejít po cyklostezce. Cestou je pár naučných cedulí a lesní posezení u Hajnického potoka, víc jsme ale popravdě ocenili heřmánek, který cestou rostl a voněl skoro všude, borůvky a lesní jahody na každém kroku.
- Po výletě jsme popojeli ještě autem na samotný kopec Cvilín s rozhlednou (ta se aktuálně opravuje, ale je moc krásná). Chtěli jsme jet do centra do Malé Café, ale zmožená Trojka usnula. Sedli jsme proto jen na terasu hotelu Cvilín a chyba to rozhodně nebyla – kafe výborné, zmrzka taky a výhledy na Praděd příjemný bonus.
Na místě jsme měli vyhlídnuté výlety:
- Alfou a omegou dovolené byl výlet Osoblažskou úzkokolejkou. Na rovinu radím – nenech se odradit chaotickými informacemi na webu, projížďka rozhodně stojí to za to. Aktuálně jsou parní vlaky mimo provoz, stále ale několikrát denně jezdí osobní vlak Českých drah (také „originální“) a při výjimečných příležitostech také vlak výletní s otevřeným kupé (provozovatelem jsou Slezské zemské dráhy, tedy soukromníci). Ten jsme zvolili pro přesun my. Náš šotouš byl nadšen a my s ním! Výletním vlakem za 240 Kč z Třemešné do Slezských Rudoltic, zpátky ČéDéčkem za čtyřicet. Obojí mělo svoje, kombinace obou dopravců mi přišla ideální. V Rudolticích bylo krásné nádraží, setkání vlakových modelářů a pizzerie nezvládající nápor výletníků, svačinu s sebou. Pokud by Tě výlet po úzkorozchodné trati zajímal, nejlepší bude mrknout na stránky s aktuálními informacemi a pak buď rezervovat lístky dopředu online anebo přijít nejméně s půlhodinovým předstihem, výletní vlak se dost plnil a kapacitu měl omezenou. Vlak Českých drah se předem rezervovat nemusí.
- Paní domácí nám poradila návštěvu lesního parku sanatoria Edel ve Zlatých horách a já se k doporučení připojuji. Sanatorium samotné působí trochu jako opuštěný komplex plný duchů, v parku to ale žije. Je tam spousta moderních prolézaček, skluzavek, pískoviště, různé kladiny, posilovací trenažéry, ohniště… Kolem parku vede asfaltová cestička, dá se jezdit na bruslích. Naše děti nejvíc nadchl bosonohý chodníček a přilehlý potůček. V parku je bufet, nabídka spíše průměrná, nejvíc jsme ocenili teplé lázeňské oplatky. Děti se tu rozhodně příjemně dorazí. Jedničce se třeba podařilo na férovku ztratit v labyrintu z křoví.
- Na kafe a zákusek bych Tě ve Zlatých horách pozvala do Mevan´s Coffee. Všechno umí i zabalit s sebou a je to velké MŇAM 🙂
- Rozhledna Hraniční vrch – nenáročná procházka ve stylu hodně muziky za málo námahy. Od parkoviště je to do kopce necelý kilometr, kočárek jsme ani nebrali. Jednička a Dvojka šlapaly, Trojka se nesla. Nahoře jsou pro děti houpačky, prolézačky, hrazdy a samotná (dvoj)rozhledna je hodně působivá. Za mě jedno z nejzajímavějších míst v okolí.
- Pohádková stezka ke Krtečkově studánce nad Albrechticemi – absolvovali jsme na pohodu s kočárkem, děti nadšené z různých hracích zastavení a dřevěných soch. Za dospělé bych ocenila, kdyby stezka vedla k nějakému cíli (vrchol, rozhledna, vyhlídka…). Ale užili jsme si to všichni.
- Místem, kde stojí za to přibrzdit, je prodejní okénko Pekárny Statek Tichý v Jindřichově ve Slezsku. Už jen pohled dovnitř pohladí duši. A co teprve ty koláče s povidly, šátečky, bio chleba, Jindřichovské tyčinky, perníčky, Míša řezy, slané křupky pečousky… Všechno jen a pouze z celozrnné mouky. Bomba. Prodávají i čerstvá křepelčí vajíčka a brzy přibude i maso z mladých býčků.
Cestu ZPĚT jsme si opět rozdělili zastávkou u Krnova.
- Tentokrát návštěvou malebné rozhledny Hanse Kudlicha nad vesnicí Úvalno. Dá se dojet až skoro nahoru, není to žádný velký pochoďák. Z vršku jsou vidět jak Beskydy, tak Jeseníky. Piniový hájek pod rozhlednou úplně vybízí k pikniku nebo k rozjímání. Pokud tu nejste s dětmi, že. Sourozenci se tu mohou alespoň v krásném prostředí porvat.
- My jsme využili horkého počasí a šli se svlažit na Plovárnu na Výsluní. Vkusně opravený koupací biotop ležící v těsné blízkosti rozhledny je moc příjemným místem v polostínu vzrostlých borovic a výhledem na Úvalno i Beskydy. Děti ocení tobogán, brouzdaliště a dětské hřiště, skrblíci výši vstupného a maminky zase zdravější nabídku jídel v bufetu či aperol 🙂
Vtipná náhoda je, že jsme už na dovolené ve stejné lokalitě (jen ve vedlejší vesnici) byli přesně před dvěma lety, taky během cyrilometodějského volna. Asi jsme také podcenili bookování dovolené :). Tehdy jsme kempovali díky bezkempu (místo už bohužel není v nabídce). Proto přihodím ještě pár tipů z minula:
- Rozhledna Biskupská kupa nad Zlatými horami – trasa od Petrových boud po zelené značce má necelé dva km a vyšlápli jsme ji i s Chariotem, ale tahat kočár je trochu nesmysl, terén je dost suťovitý a strmý. Nosítko lepší. Výhledy parádní a spousta borůvek k tomu.
- Naučná stezka Rejvíz k Velkému mechovému jezírku je také moc příjemný výlet v krásném lese, jak pro malé chodce, tak pro kočárek (jen na dřevěném chodníčku k jezírku se musíte vyhýbat s protichodci).
- Lázně Jeseník – je to trochu z ruky, pravda, ale je to tu taaaak boží, že kdykoliv se k městu jen přiblížíme, neváháme ho navštívit. Místní Balneopark ve volné přírodě (studené bazénky, kaskádový potůček), výhledna a labyrint v Háji víly Ozdravy, lanové hřiště, dětské atrakce… a k tomu teplé oplatky. To by vydalo na samostatný článek 🙂 Skoro must have je tady kávička ve stylovém kafé Vinckovo. Ty zákusky!!! A dětský koutek, takže kafe se pije teplé!
Ještě jsme měli v merku rozhlednu Na Skalce u Holčovic s přilehlou naučnou stezkou. Děti by možná bavilo i Africké muzeum Safari v Holčovicích. Holt se asi budeme muset ještě vrátit. Viděla bych to na příští rok na Cyrila a Metoděje :). A vrátíme se moc rádi. Je tu rozhodně co podnikat, nejen s dětmi, a (zatím) to tu nepraská ve švech pod náporem turistů, což se v dnešní době dá říct stále o méně místech…
