Jizerky v zimě

Otevřeně přiznávám, že Jizerky jsou takovou naší dovolenou pro rodiče. Oba milujeme běžkování a tak jak v Jizerkách, si prostě v Beskydech člověk nezasviští. Malí zatím běžky nemají, zkouší to jen na lyžích, takže bráváme boby, lopaty a lyžařskou výstroj pro děti a program kombinujeme tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Resp. aby se mamka s taťkou vyřádili ve stopě a děti unavily.

Dvě zimní dovolené s dětmi ze mě odborníka na Jizerky rozhodně nedělají (na to jsou tu jiní), ale třeba se Ti bude něco z našich zkušeností hodit. Ona třeba samotná cesta ze severní Moravy do Bedřichova je se třema malýma dětma sama o sobě námětem na knihu… My jsme si cestu od Frýdku rozdělili třeba procházkou v městských lesích v Hradci Králové. Je tam pohádková stezka s dřevěnými sochami a jinými herními prvky (vyrazili jsme od Mazurovy chalupy k rybníku Výskyt, cca 6 km celkem, trasa tady, parkoviště zde). Celkem vděčný je i soutok Labe a Orlice, kde si volně hoví (byť trochu odporné a nadrzlé) nutrie. V Jiráskových sadech je pěkné dětské hřiště. „Náplavka“ směrem od Hučáku k Muzeu východních Čech je taky fajn.

Osvědčila se nám i zastávka v Lošticích v Kavárně a galerii U Lišky Bystroušky, mají tam i mini dětský koutek. Nákup tvarůžků v podnikové prodejně je snad při takové zastávce povinností. Další tipy na zastávky cestou doporučuju omrknout na Ověřeno rodiči.

Vezmu to tentokrát věcně. S ubytováním máme zkušenost zde:

Jedno z nejlepších ubytek, kde jsme s dětmi byli. Krásný, moderní apartmán s netradičními okny a výhledem od kuchyňského stolu. Kuchyňka, veškeré nádobí. Sauna v baráku. Před domem v zimě paní majitelka vyrábí dráhy a koridory na bobování. No a obří dětský koutek, to je pro nás s malými dětmi  veliké plus. Poloha je „dojížděcí“, to může být nevýhoda, protože Parkoviště na Bedřichově bývá ve frekventovaných časech plné a je samozřejmě placené. Na ježdění a parkování dvakrát denně to není. Do Hrabětic ke kapličce (nástup na jizerskou magistrálu) se pěšky dojít dá, ale je to do kopce a přes kilák to bude…

Letos jsme šli po co nejvýhodnější poloze. Žádné dojíždění. Co nejblíž Stadionu na Béďově, abychom mohli do stopy ráno, potažmo i s čelovkou pozdě večer. To tyto apartmány hezky splňují. Lokalita je bezvadná. Ve stopě je člověk za deset minut. Navíc pěšky na rozhlednu Královka je to asi kilák do kopce, do pizzerie La Pasta se dá pro pizzu s sebou na partmán taky seběhnout v cuku letu. Velikým bonusem byly snídaně. Och, jak bylo náhle snadné nasytit celou rodinu až do oběda. V jídelně je navíc dětský koutek, takže i ranní kafe se pije v sedě, v klidu. Samotný apartmán prostorný, dvě oddělené ložnice, telka, kuchyňka plně vybavená, nic nám nechybělo. Pan majitel moc přijemný (vlastní mimojiné i rozhlednu Královka). Před domem je dětské hřiště, toho času pod sněhem :). V dochozí vzdálenosti je kostel sv. Antonína, kde i koncem ledna zářil obří vánoční strom a betlém.

 

Takže už víme, že jeden dospělák běžkuje ráno, druhý večer a mezitím se dá na pohodu navštívit toto:

  • rozhledna Královka s velikým venkovním dětským hřištěm, na kterou vede Mravenčí stezka s dřevěnými zvířátky (začíná u chalupy Standy Řezáče)
  • rozhledna Slovanka – z parkoviště Skiareál Severák je to coby kamenem do velkého kopce dohodil
  • procházka z Hrabětic – kapličky dolů k hrázi přehrady Josefův Důl – šli jsme v zimě a sněhu i s dvojkočárem
  • bobování a lyžování úplných začátečníků (bez vleku) se dá parádně páchat přímo na bedřichovském stadionu, jsou tu supr kopečky na boby, saně i lopaty

 

  • na trochu vzdálenější výlet, který rozhodně stál za to, jsme se vydali do Kryštofova údolí k fotogenickému viaduktu a zakončili jsme mrazivý den v místní prvorepublikové kavárně U Ježka. Chtěla jsem s dětmi chytnout vlak přímo na viaduktu a dívat se na něj pěkně shora, mít výhled na most i údolí. K tomu je nejlepší zaparkovat přímo pod viaduktem (bacha, jsou dva kousek od sebe, nás víc zajímá ten v Novině) a pěšky vyjít kopeček k nádraží Novina, přejít koleje a najít si místečko na louce za nimi. Tam je výhled parádní. Vláčků tu nejezdí mnoho, raději jsem předem koukla na idos, kdy se tudy něco prožene, abychom nestáli na kopci zbytečně moc dlouho.

 

Ze zimních Jizerek se nám pomalu, ale jistě stává příjemná povánoční tradice. Aspoň na něco se můžem v tom lednu těšit. Tak příští rok třeba půjde na běžky už i nějaké dítě 🙂 Nebo budeme pro změnu obrážet lyžařské vleky, kdo ví.

 

Oblíbená témata

Novinky z blogu

přímo na váš e-mail

Napište komentář

Zatím tu nejsou žádné komentáře, napíšete první?