Tenerife s rodinkou

Stojím na pláži, palce u nohou zabořené v sopečném písku. Každá vlna, která olízne moje kotníky, zároveň přivolává jednu vzpomínku. Beru je opatrně do rukou, otáčím, prohlížím ze všech stran a v duchu z nich skládám příběh. Příběh, který začal před víc než třinácti lety a na jehož konci teď stojím já s nohama v písku. Jsem tak šťastná, až mi z toho tečou slzy. 
Koukám na horizont. Dýchám oceán a zoufale se mi nechce domů. Nejsem si totiž najednou jistá, kde to své doma vlastně mám. Tam, kde je má smečka? Nebo tam, kde mě vždycky píchne u srdce, když se mi s prvním nádechem po vystoupení z letadla dostane do plic omamný subtropický vzduch? A může mít člověk dvě „doma“? Jedno vím jistě: tenhle můj příběh bude mít ještě mnoho pokračování…

Vítejte na Kanárských ostrovech! Ostrovech, které si uloupnou kus vašeho srdce a zahrabou ho do vulkanického písku tak hluboko, že ho už nikdy nevykopete. Ani nebudete chtít. Aspoň já to tak mám. Něco mě volá, abych se vracela pořád znova a až mě doma nikdo nebude potřebovat, zůstanu napořád. Nikde jinde na světě to takhle nemám. En ningún sitio. 

Hrdě říkám: žila jsem na Kanárech before it was cool. Projeli jsme souostroví postupně celé, všech sedm hlavních ostrovů. Poznala jsem tu svého muže, naučila se španělsky, studovala rok na Erasmu, napsala o ostrovech diplomku, vrátila se na pracovní stáž, na návštěvu kamarádů, na dovolené bez dětí i s rodinou. Psala jsem kanárský blog, který zmizel v propadlišti dějin a který si občas čtu, když si chci připomenout, jak krásně mi tu vždycky bylo. Slovy Cimrmana – to neříkám, že bych se chtěl chlubit, to je prostě fakt. 😉 Chci tím ale hlavně říct, že se na Kanárech necítím jako turista, byť zrovna v posledních letech sem jezdíme sporadicky. Nemám (už) potřebu honit se za místy a zážitky, objet největší highlighty z průvodce od Lonely Planet a po týdnu nazdar, příští zastávka Baleáry. Těší mě sedět v oblíbeném baru na pláži, pít leche y leche a zdravit se s borcem ve zmrzlinovém stánku, co si pamatuje, že si pokaždé dám čokoládovou. Přesto – nebo právě proto? – mi přijde škoda se o některá fajn místa nepodělit. Třeba se budou hodit. Možná nejde o „must see“ ani „top ten“. A rozhodně to není konečný výčet (absolutely not, můžete ostrov křižovat měsíce a pořád objevovat nová zákoutí). Uvedená místa však mají jedno společné – bylo nám tam dobře s dětmi. Protože cestovat s rodinkou je přeci jen trochu jiná disciplína, než přejít ostrov natěžko s partou kámíků a plechovkou Dorady.

Jak se pohybovat? Pokud nemáte v plánu zalehnout na týden na jedno místo, rozhodně doporučuju půjčit si auto, nejlépe na celý pobyt, protože je to způsob, jak být svobodnější. Moct si vybírat, do čeho svůj čas na ostrově investujete. Na pláži fouká? Jeďte na hory. Máte už plné zuby turistů? Najděte si odlehlejší pláž… Většina půjčoven poskytuje k pronájmu auta také autosedačky/podsedáky.

Kde se ubytovat? To je různé, záleží, co od bydlení čekáte, na jak dlouho tu jste, kolik na to máte, jak velký problém je pro vás cestování autem… Bydlet tu déle, zašiju se někam víc do klidu nebo blízko k surfovací pláži. Když ale jedu na kompaktní rodinou dovču, kdy jsem na Tenerife poprvé (třeba na týden až dva) a chci přeci jen něco vidět, ne jen kafíčkovat na pláži, tak bych volila část pobytu na jihu a část na severu. Ať pořád nemusím přejíždět. Zároveň je dobré si uvědomit, že celý ostrov se dá cca za dvě hodiny objet (záleží, jak moc se to bere přes hory), takže pokud je někde špatná předpověď, není až takový problém přesunout se jinam.

Naposled jsme zvolili model: 6 nocí v El Médanu na jihu, 2 noci v Casa Azul v horách v Anaze, 4 noci v Puertu de la Cruz.

• V El Médanu jsme měli pro sebe třípatrový Bright house With Working Space s bazénem přes booking, komplet vybavený, včetně pračky, jógamatky nebo náplastí na puchýře. A taky s vypadávajícíma zásuvkama, ať jsem upřímná. Nic nám tu ale nechybělo – moře kousek, HiperDino kousek.
• Casa Azul del Roque Negro byla rustikální a lehce zatuchlá romantika v srdci hor. Poloha nám ušetřila hromadu serpentýn a času, romatika na zápraží s výhledem na hory a moře byla super, ale když večer padl mrak a my museli zalézt do nažloutlého šera domečku, řekněme, že jsme byli rádi, že jsme tu jen dvě noci.
• V Puertu de la Cruz nám bylo fajn v Apartamentos Masaru – snídaně sice každý den stejné, ale z postele výhled na Teide i na moře, bazén v hotelu a velké dětské hřiště za plotem. Výhoda – v jednom hotelovém pokoji/apartmá nás nechali spát pět, to často nejde, i když nám místo stačí. Norma je zkrátka mnohdy čtyřčlenná domácnost.

El Médano mi sedlo. Lehce hippie vajb, kanárské bary s nerezovým pultem, kde kafe stojí pár šupů a je moc dobré (ochutnejte leche-y-leche largo, kafe s kondenzovaným mlíkem, ušetříte za dezert a ještě budete vypadat jako znalci místních zvyklostí). Caňas, jarras, paellas, papas arrugadas, rybky, chobotnice, zmrzka… všecko přímo u pláže na promenádě. Koncept rodiče se občerstvují a děti mezitím řádí ve vlnách se nám velmi osvědčil. Pláž písečná, sem tam skalky, na pláži sprchy, pro děti ideální. V zadní části směr Montaňa Roja je i surfová škola, kdyby chtěl někdo do vln. Místní dětské hřiště a dřevěnou promenádu si chválí i Adam Gebrian, jehož kniha Léto na Tenerife je taková bible rodičů s dětmi. Možná ani tak nejde o místa, která popisuje, ale jak o nich přemýšlí. Rozhodně užitečné čtení na pětihodinový let :).

Vyplatí se zajet na některou z menších pláží v okolí. V mapě je jich hodně, v průvodcích ještě víc. Já bych se vyhla opěvované La Tejita – jednak tam často dost fučí a taky je to nuda pláž, což naše děti dost znervóznilo. 😉 Naopak třeba schovaná Playa Pelada je sice bez sprch, ale v komorním dolíčku a koupání tu nebylo špatné. Spousta plážiček se nachází i v okolí Los Cristianos a Adeje.

Určitě přibrzděte v Santa Cruz, hlavním městě ostrova a co 4 roky taky hlavním městě celého soustroví (střídají se s Las Palmas na Gran Canarii, aby se nehádali). Auditorium připomínající operu v Sydney pravděpodobně nepřehlídnete, děti ale mnohem víc ocení luxusní hřiště o kus dál na promenádě podél moře. Pokud máte rádi horory a černou kroniku, poseďte u pomníku Olivie a Anny a začtěte se do strašlivého příběhu těchto dvou malých holčiček, který v roce 2021 otřásl ostrovem. Dětem doporučuju cenzurovat, naši z toho dvě noci nespali. Hnedle přes cestu, v parku vedle obří fontány, je taky pár hřišť krytých stromy, dá se tu příjemně posedět na kafi. Děti zatím architektura moc nebere, tak jsme je aspoň nenápadně protáhli kolem fantastické knihovny (Biblioteca Municipal Central) do tržnice Mercado de Nuestra Seňora de África. Tady mají vše. Dole ryby, mušle, krevety a jinou mořskou havěť, kterou vám připraví a naservírují s deckou bílého (spolehlivě funguje na matky v tenzi, vyzkoušeno za vás). O kus dál šunkové nohy (jamón), pečivo a všemožné ovoce či zeleninu, o patro výš bylinky, sladkosti, kosmetiku…. a! Dětské hřiště. To vše v netradičních neoklasicistních koloniálních kulisách.

Pohoří Anaga je trochu nevyzpytatelné svým počasím, často se tu kvůli nadmořské výšce do 1000 m n. m. drží mraky a prší, proto jsme si zde dali tři dny, ať máme manévrovací prostor a šanci chytit slunce. Vyplatilo se. Možností výletů je tu vícero, není od věci si pohlídat povolení ke vstupu na stezky, kam smí denně jen limitovaný počet návštěvníků. Za sebe s dětmi doporučuju El Pijaral, což je 6km procházka opravdu srdcem divokého vavřínového pralesa. Hezčí kus Anagy jsem na jiné trase neviděla (na odkazu je i možnost rezervovat si povolení). Pokutu bych neriskovala, kontroly nejsou výjimkou. Autoturistům neuniknou vyhlídky na Cruz del Carmen, Mirador Pico de Inglés nebo Túnel de Las Hadas. Komu by nestačilo, může zkusit kroužit ještě v okolí Chamorgy. Než vyrazíte do Anagy, přibrzděte v La Laguně (San Cristóbal de La Laguna), univerzitním městě s krásnými koloniálními domky, náměstíčky, kavárnami a obchůdky.

Puerto de la Cruz je i přes množství hotelů docela příjemné letovisko. V době naší návštěvy v roce 2025 bylo dlouhodobě nedoporučeno koupat se na místních plážích z důvodu kontaminace nějakým sajrajtem, ale stejně spousta lidí řádila ve vlnách. My to tentokrát radši neriskovali a popojeli o kus dál. Dřív jsme se tu ale normálně koupávali. Ve čtvrti La Ranilla je plno rybích restaurací, obchůdků, zmrzlináren… stačí se posadit a nasávat (atmosféru!). Nejlepší zmrzka ve městě je už roky tady, hnedle naproti je typický španělský fastfood 100 Montaditos, kam z nostalgie rádi chodíme na jarras, děti si kousek odtud mohou poběhat na fajn hřišti.

Kdo navštívil s dětmi Tenerife a nebyl v Loro Parque, jako by nebyl. Je to komerční, je to davové, je to drahé, ale i tak to musíte zažít. A garantuju vám, že zážitek si z toho odnesete jak vy, tak děti. Pro našince jsou mořská zvířata a jejich kousky dost vzácné, takže z vystoupení kosatek nebo delfínů si – hádám – sednete na zadek. Vyhraďte si na návštěvu celý den. I to je málo, pokud se budete chtít nechat ošpláchnout kosatkou, lachtany i delfíny. Kromě Loro Parku se dá navštívit ještě Siam Park (double lístek pořídíte jako výhodné kombo, i přesto na něm ale necháte půlku výplaty). My jsme jej vzhledem k malým dětem nechali na příště. Vodní atrakce a tobogány, kam by zatím skrz nízký vzrůst mnohdy samy nemohly, jsme tentokrát přenechali jiným. Ale až trochu povyrosteme, určitě otestujeme.

Puerto je taktický výchozí bod pro výlety na severní straně ostrova – směrem na Punta Teno, do Garachica nebo do Orotavy. Pojďme to vzít odzadu. La Orotava je město v prudkém kopci, což je samo o sobě docela zábavné. Mají tu zánovní Centro de Visitantes Telesforo Bravo, v něm repliku vulkanického tunelu a vysušenou mumii, víc děti asi moc neosloví. Škoda, že expozice není víc interaktivní, protože informací v popiskách je hromada a kdo se trochu zajímá o geomorfologii, sopky, počasí… dočte se kvanta zajímavých faktů a souvislostí. Děti ze zdvořilosti prošly radnicí (Ayuntamiento, volně přístupná veřejnosti), mnohem víc se jim ale líbilo pobíhat mezi záhonky po kaskádách v Jardín Victoria.

Zato vesnička Garachico má z pohledu dětí větší potenciál. Je tu totiž (prý) nejlepší zmrzlinárna na celých Kanárských ostrovech! My dospěláci rádi sedíme pod velkými platany na náměstíčku a pijem kávičku nebo barraquito. No a pokud chcete na chvíli na konec světa, dá se popojet ještě kousek dál a na pobřeží si najít jedno z pěkných charcos, přírodních bazénků. Jen bacha na příboj, když jsou velké vlny, opatrně, ať vás to nespláchne. My si takhle užili Charco de los Chochos – moc krásné slané jezírko s příjemně teplou vodou. Objevili jsme ho náhodou, když nám ujel autobus a potřebovali jsme vyplnit čas. Hodí se boty do vody, bydlí tu mořští ježci. Cestou k charcu potkáte obří kostru velryby.

Do vesničky Buenavista del Norte by turista asi jen tak nazamířil, nebýt toho, že z autobusáku odjíždí zhruba jednou za hodinu spojení na Punta Teno. A to je přesně to, co my milujeme. Žádný turistický lesk blesk, žádné pozlátko na oko, ale opravdový kanárský život. Klid. Kafe. Kostelík. A tohle tu přesně mají. Ne, že by děti ten klid nějak tahal za srdce, ale když si dovolíte na chvíli zpomalit, věřte mi, že na to budete po návratu domů moc rádi vzpomínat. Až vypijete další leche y leche (kolikáté už?), sednete na bus a ten vás po pár minutách vyplivne kousek od majáku na Punta Teno, kam se už autem nesmí. Monstrózní útesy Los Gigantes jsou odsud vidět jako na dlani. V zátoce se dá vykoupat nebo pozorovat rybáře, jak se chystají na výpravu. Nic speciálního, krom majáku, tu vlastně není. A přesto bych sem poslala každého, kdo se mě zeptá, co si na Tenerife nenechat ujít. Přeberte si to sami.

To nejlepší nakonec. Pico del Teide v celé své kráse a majestátnosti. Obrovský stratovulkán tyčící se v ještě větší kaldeře Las Caňadas (kruhový kráter o průměru v řádu kilometrů, který vznikl kolapsem sopky). Spící sopka opředená legendou o ďábelském Guayotovi, co ohrožoval Guanche – původní obyvatele Kanárských ostrovů. Vrchol tak majestátní a okolí tak jedinečné, že není divu, že je zde národní park. A s tím i pár omezení, která se postupně zpřísňují v zájmu ochrany celé lokality. Dá se vyjet lanovkou skoro až nahoru. Slovo skoro je důležité. Bez povolení (sic zdarma) se nahoru fakt nedostanete. Už mnoho Čechů se pokusilo nařízení obejít a nevyšlo je to zrovna levně. Nezapomeňte ale, že na horní stanici lanovky La Rambletta jste ve výšce 3 555 m n. m. a je to znát na dechu. Lanovka nejezdí, když moc fouká. Může se tak stát, že si sice vyřídíte povolení na konkrétní den, ale jinak než po svých to nahoru nepůjde. S dětmi jsme raději zvolili profláknutou 3,5 km dlouhou procházku kolem Roques del García. Protože co lepší než samotné Teide? Výhledy na Teide! Budete-li tu plus mínus v květnu, možná trefíte období kvetoucích tajinaste rojo – endemitních velikých rostlin připomínajících mezizubní kartáček. Doporučuju vyrazit do Caňadas brzy ráno, abyste zaparkovali. Turistů sem míří fakt dost. Není divu. Šušká se, že kvůli nutnosti regulace počtu návštěvníků bude vstup do národního parku brzy zpoplatněn… Samotná projížďka vrcholovými partiemi je zážitek. Často se totiž dostanete nad mraky a pod sebou můžete pozorovat tzv. mar de nubes. Jev, kdy je ve vyšších polohách slunečno a teplo, ale v určité nadmořské výšce se tvoří husté bílé mraky, pod kterými je škaredé počasí a vlhko. Obzvlášť navečer bývá mar de nubes velmi silné a se zapadajícím sluncem vytváří barvy, které se vryjí do paměti.

Cestou do hor dávám tip na tzv. zonas de acampada, kde jsme se coby studenti něco nanocovali. Třeba Las Lajas nebo Chío. Na obou místech jsou toalety, voda, grily a dá se tu strávit fajn odpoledne nebo přenocovat, jen to chce registraci předem.

Kdy jet? Kdykoliv se naskytne příležitost! 😀 😀 😀 No dobrá, teď vážně… Zimní měsíce jsou fajn třeba na lezení, na běhání, na surf, ale u moře si až tak moc nepoležíte, pokud nepatříte k otužilcům. V březnu/dubnu bývá karneval, to může být pro někoho velké lákadlo. Podobně Velikonoce a majestátní procesí a alegorické vozy (taky několikanásobně dražší letenky). Vzduch bývá příjemný, moře ještě docela studené (dá se vyřešit neoprenem z Decathlonu za pár peněz). Od června do srpna si užijete fakt dost teplíčka (někdo to rád horké, proč ne). Kdybych si mohla vybrat, volím s dětmi pro návštěvu září-říjen. To už není plná sezóna, všude je méně lidí, nebývá tak vedro, ale oceán je po létě pěkně nahřátý. Anebo taky ne, když máte smůlu – je to pořád jen počasí, které umí být nevyzpytatelné. Teploty se taky samozřejmě výrazně liší na pobřeží a v horách, na severu a na jihu. Každopádně, teplou bundu s sebou do kufru přibalte tak jako tak. Na výletě do Caňadas či do Anagy se vám bude hodit.

Buen viaje! Hasta pronto!  🤍 💙 💛