Brečící dítě na výletě v mínus dvaceti, zapomenutý pin u nákupu nebo jen trefná, leč zbytečně hlasitá poznámka dcery směrem k paní ve vlaku. Život (a nejen ten s dětmi), přináší překvapivě mnoho chvil, kdy mám chuť zmizet, strčit hlavu do písku nebo si alespoň pořádně zanadávat. V podobných situacích se mi osvědčil přístup v duchu hesla „To má už teď cenu historky“. Perné okamžiky sepisuju a posílám do éteru, neboť máloco pobaví člověka tak, jako cizí neštěstí.

V rámci posttraumatické terapie vznikly Vět(v)ičky - glosy psané jazykem mého kmene. Dávka humoru pro povinnostmi zasekané rodiče. Jednou měsíčně krátké čtení přímo na e-mail. Žádná velká jedliteratura, zato nadhled a sebeironie v situacích, co životu nasazují korunu a každý se v nich najde. Unikátní texty, které jinde viset nebudou. Na pozadí všeho spánková deprivace, nevyžehlené prádlo a nezdravý vztah s italským kávovarem. Chceš se čas od času pobavit na cizí účet? Stačí se vyplněním formuláře přihlásit k odběru!