Neštovice. Dvě kila jsem nechala nikoliv v lékárně, ale v papírnictví, jinak by nám (mně?) doma hráblo. Po vystřihovánce zvířátek, lepení krepáku na všemožné povrchy, výrobě divadélka z roliček od hajzlpapíru, foukacích fixech nebo navlékání korálků z rozinek jsem sáhla do rezerv a vzpomínek na své dětství – MODURIT. Víťa snědl dobrých dvacet deka hmoty už při modelování. Ale prý je to bez éček, ftalátů, vegan, fairtrade a hezky to zasytí. Nicméně vysvětlit mu, že se hotové, namalované cukroví fakt nesmí jíst, to je pro mě nadlidský úkol.
Zítra zkusíme upéct z moduritu třeba sekanou, schválně, jestli nám to projde u tatínka, dost by se tím ušetřilo.
