Lesopark Třinec jsem objevila vlastně díky malovaným kamínkům. Při zakládání Doberského kamínkovníku jsem hledala na internetu inspiraci a vyskočil na mě kamínkovník Třinecký, umístěný právě ve zmiňovaném lesoparku, který jsem si hnedle zařadila na výletní wishlist. Někdy mě dost baví, jak všechno může souviset se vším.
Příjemný smíšený lesík téměř v centru města nás dneska nadchl. K dokonalosti mi tu chyběl jen stánek s kafem a zmrzlinou. Síť asfaltových stezek a sypaných cestiček propojující různá hřiště a atrakce, které nenásilně motivují děti šlapat dál a objevovat, co se schovává za zatáčkou, je přesně to, co nás teď baví. Parkovali jsme u tenisového klubu, ale dá se jít z různých stran.
Snažím se na výlety v týdnu (bez tatínka, čili jsem na naše tři zlatíčka zpravidla sama) vybírat místa, kde jsem schopná divochy jednak uhlídat a jednak utahat. První se mi zatím daří, druhé nikoliv. Dneska jsme nakroužili po lese tři kilometry, nepočítám pobíhání kolem samotných prolízaček, z lanových překážek jsem je musela pomalu odříznout a stejně mi po obědě neusnuli. Tak nevím, jestli jsou už tak vytrénovaní, že vydrží anebo prostě dělám něco blbě. Já byla hotová ještě před výletem 🙂
Pokud jsem správně četla, tak lesopark byl revitalizován v roce 2011. Pravděpodobně proto jsou některá stanoviště lehce ohlodaná, v mírném rozkladu nebo chybí úplně. Ale pořád je o co stát. Přibyla třeba krásná lesní posilovna, kde se vyřádí všechny věkové kategorie. Mrkni na mapku, ať neslibuješ dětem hřiště, které už to má za sebou a nemusíš to žehlit svačinou (jako já, neznalá reality).
Když to vezmu popořadě a porovnávám s tím, co říkají mapy.cz
(mrkni do mapky na konci článku):
Hřiště Na Louce – perfektní, slovy inzerenta na mimibazaru „top stav“, skluzavka pro menší děti, kladka na ježdění, šplhací tyč, ručkovací žebřík pro větší.
Hřiště U Hnízda – menší lanové prolézačky pro děti a pak v rámci lesní posilovny třeba kladina, opičí dráha . Rozhodně se dá zabavit.
Hřiště Na Frýdecké – prolézačka z kůlů a kmenů v podobě jakéhosi dračího spřežení.
Hřiště Na Vyhlídce – dřevěný vlak, za jehož lokomotivou se řadí žebříky coby vagónky. Tady si náš vlakomil přišel na své a dobře půl hodiny jsme vypravovali vlaky na Ostravu.
Hřiště U Školy – několik dřevěných sošek (šnek, had), ke hře to bude chtít trochu invence.
Hřiště Želva a Křižovatka jsou demontovaná, resp. želvě čouhá z cestičky jen hlava.
Labyrint je namalovaný na zemi (ať nehledáš nějaké kukuřičné bludiště, ve kterém se dětem na čtvrt hodiny ztratíš, nejhorší jsou zklamaná očekávání). Uprostřed lesoparku je Třinecký kamínkovník, na který – ač nás sem přivedl – se mi podařilo zapomenout, takže jsem byla upřímně a mile překvapená, když jsme na něj narazili. Někdy není na škodu mít slabou sklerózu.
Lesní učebna je ideální místo na svačinu – jsou tu lavičky a trůn pro hlavu rodiny 🙂
Nutno říct, že i tam, kde ze země čouhá jen torzo dřevěných skulptur, si děti byly schopné vyhrát. Vždycky mě trochu překvapí, jak málo jim někdy stačí, když se nechá fantazie pracovat. Kolem je přece pořád les, stromy, listí, potůček, kamení. A s tím se dají dělat, panečku, divy. Příště bych přibalila křídy, na asfalt kolem hřišť by se dobře malovalo a bylo by o další zábavu postaráno.
Pingback: Podle Jedle - Těšínsko - Jak ta jedle