Můžu vidět stovky věcí. Navštívit desítky úžasných míst. A stejně mi nejhlouběji v paměti uvíznou zážitky spojené s lidmi. Z víkendového výpadu na Valašsko si odvážím teplo v srdci a pocit, že si potřebuju koupit tradiční dřevěnou sušírnu ovoce…
Vybrali jsme nocleh přes bezkempu v Roubené chaloupce na Peciválkách, v údolí Lušové nad Halenkovem. Nevím, co nám při rezervaci pozemku vedlo ruku, protože místo nemělo zatím žádnou recenzi, měli jsme být první návštěvníci a chaloupka byla vybavená jen dvěma postelemi. Prostě si nás sama zavolala. Sám pan majitel se divil, kolik se nás chce do jedné světnice naskládat, ale když je venku louka, stůl na vaření, oslíci v ohradě, kadibudka, teplo a sucho, jdeš do chalupy jen přespat a je Ti jedno, kolik prostoru je mezi matrací a dveřmi. Dětem jsme srazili postele a my si lehli na zem na karimatky. Ráno jsme se stejně probudili všichni naskládaní na jedné hromadě 🙂 V chaloupce je zářivka (na baterii, elektrika tam není), ale děti si stejně víc užívaly dobrodrůža s čelovkou. Ve svahu nad chaloupkou dozrávaly lesní jahody, v noci nás přišla ke dveřím pozdravit ropucha s modrankou karpatskou a signál byl nejblíž v Halenkově. Pan majitel s jeho tatínkem nás vzali nakouknout do jejich funkční sušírny ovoce na vedlejším pozemku. Na moji otázku, proč suší a nestrkají ovoce do sudu, mi řekli, že když je pálenky moc, tak se pije. Když je málo, tak sa popíjá… Baže. Popovídali nám, jak sušení funguje a dokonce jsme dostali ochutnat domácí křížaly vonící dřevem. Když nám pak přivezli domácí vajíčka na snídani se slovy Šak nám slépky snesou další, byla jsem úplně dojatá. Míchala jsem na vařiči zlatožlutou dobrotu, děti se honily v gumákách po louce, vedle mě chladl čaj a já zas měla jednou pocit, že nám přece nic nechybí. Jen jsem si pro něj od nepokosené zahrady musela dojet na Valašsko.
Když jsme vybrali pro výlet zrovna minulý víkend, stál při nás asi sám Selúša, bůh počasí. Po čtyřech dnech lijáku se najednou mraky rozhodly pro odpočinek a nebe bylo modré, výhledy jasné, hory zelené a teploty tak akorát na chození po kopcích. Sama jsem tomu do poslední chvíle nevěřila a balit začala až v pátek v noci, aby práce nepřišla vniveč, kdyby si to počasí nerozmyslelo. Oba dny ale nakonec vyšly úplně parádně.
Při probírání fotkami se mi ani nechce věřit, co jsme za víkend stihli, aniž by to vyžadovalo nějakou velkou organizaci, námahu nebo plánování. Věděli jsme o pár místech, která stojí za návštěvu a pak jen vybírali, kam se nám zrovna chtělo nejvíc nebo jsme naopak někde zůstali či zastavili, když kluci potřebovali po obědě spát. Strávili jsme dva dny komplet venku, od rána do večera (a že ty večery jsou teď v létě parádně dlouhé), nabažili se kopců, přírody, zeleně, sluníčka… dohnali trochu deficit posledních hektických a upršených dní.
Začali jsme procházkou po Stezce portáše Maliny za lesní zvěří přímo ve Velkých Karlovicích. Je to výlet šitý rodinám na míru (trasa na mapě zde) – rodiče se nakochají do zásoby krásným výhledem a děti díky úkolům šlapou do solidního krpálu, ani o tom neví. Začíná se u bistra Razula, kde si můžeš vyzvednout herní list (není ale nutný, úkoly se dají plnit i bez něj). A pak už se vydáš nahoru po sjezdovce, ze startu pod vlekem, po chvíli stezka uhýbá do lesa a různě kličkuje. Vše je značeno dřevěnými cedulemi (“Eště kusek” nebo “Hen tam” pobavilo). Děti cestou poznávají stopy, skládají slova z kamínků, hledají v lese zvířátka, počítají letokruhy nebo luští mravenčí bludiště. Kopec je výživný, ale krátký – stezka měří cca 1 km a končí na krásném plácku s lyžařskými lavičkami, výhledem a dřevěným “fotorámem”. Dolů jsme to vzali direttissimou přímo pod vlekem (bacha, bahno po dešti klouže), dalo by se scházet i delší trasou na okolo. Kočárky nechat doma, kopec je fakt pruďas. Odměna čeká v bistru Razula (@resortvalachy) pod kopcem – borůvkové knedle, kyselica, pivo, pískoviště…
Následovala koupací/spací pauza na přírodním koupališti zvaném Valašský Balaton (najdeš taky jako jezero Na Stanoch) v Novém Hrozenkově. Lidí bylo poskrovnu (v sezóně je tu určitě živěji), kolem břehu pár skluzavek a houpaček pro děti, snadný přístup do vody, kabinky na převlékání, toalety, bufet s rychlým občerstvením a sympatickým barem… Jako zastávka na svlažení během výletu ideální. Kluci si hodinku a půl odpočali, a protože do večera bylo daleko, rozhodli jsme se pro ještě jednu procházku…
Hodně muziky za málo peněz? Resp. parádní výhledy za málo námahy? Tak přesně to je kočarková trasa z Kohútky na Portáš. Po klikaté cestičce se člověk autem vyveze do sedla pod Kohútkou a z parkoviště už víceméně po hřebeni pokračuje podél hranice se Slovenskem směrem k horskému hotelu Portáš. Je to zhruba kilometr jedním směrem, cestou se otevírají nádherné pohledy na Beskydy – na Radhošť, Smrk, Lysou horu – a v cíli čeká občerstvení, houpačka a dětské hřiště. Nekup to 🙂 Zpátky se dostaneš stejnou cestou a můžeš si ještě vyběhnout kopeček od parkoviště na druhou stranu – k horskému Hotelu Kohútka. Zatímco budou děti prozkoumávat okolí chaty (pískoviště, menší skluzavka, ovečky v ohradě), rodiče si můžou vychutnat pohled z vyhlídkové terasy. Přímo na parkovišti je pro lovce suvenýrů vybavené infocentrum.
Konečně jsem tak prošla výlet, který popsala Romča z Ověřeno rodiči do našeho beskydského e-booku a můžu potvrdit – stojí to za to 😉 Kdo by se chtěl inspirovat dalšími beskydskými tipy pěkně pohromadě, má možnost pořídit E-book Beskydy s dětmi tady. Prázdniny jsou za dveřmi, inspirace není nikdy dost. Stačí stáhnout do mobilu a máš po ruce přesné mapy, trasy, tipy na jídlo v okolí… Už žádné zběsilé googlení před dovolenou, naplánovaly a na vlastních dětech jsme to ověřily za Tebe.
Sobota byla za námi, přespali jsme na výše popsaném bezkempovém místě a v neděli ráno vyrazili zase do terénu. Kafe proběhlo v podniku s hejlíkovskou reputací La Šiška a lepší nakopnutí před výletem by jeden těžko pohledal. Čekal nás další pochoďák – Kulíškova stezka ve Velkých Karlovicích, tak jsme museli trochu rodičovsky obalit nervy.
První pokus o absolvování téhle stezky jsme podnikli v lednu 2019, po kolena v závějích. Dvouletou Jedničku jsme táhli na bobech a roční Dvojka měla fobii ze sněhu. Jak blbej nápad to byl, jsme naštěstí pochopili u první naučné cedule, dobyvatelské plány jsme v sobě potlačili a šli radši na bazén do hotelu Horal. Tentokrát jsme přijeli v létě! A stezka, na níž průvodce dělá nejmenší česká sova – kulíšek, se bez sněhu ukázala jako pohodová půldenní procházka (nečekaně :)). Trasa začíná u Hotelu Pod Javorem, kde děti hned ze startu přivítá bosonohý chodníček a menší hřiště.
Dál vede deset zastavení, na nichž se kulíšek snaží zjistit, co různá zvířata potřebují k životu, sem tam dětem uloží drobný úkol. V závěrečné části stezky je ohrada a automat s krmením, když budete mít štěstí, narazíte na ovečky.
Kulíškovu stezku lze absolvovat s kočárkem, i když pár úseků je trochu terénních. Za nás bych řekla, že jde o typ výletu, kdy je potřeba větší zapojení rodičů (což nevnímám jako negativum, akorát je dobré s tím počítat), aby děti kolem cedulí neprosvištěly a šlapání je bavilo. Jednotlivá zastavení nabízí moc fajn příležitost si společně popovídat o přírodě, byla by škoda ji nevyužít, jen je potřeba malé výletníky vtáhnout do děje. Cíl výletu je po dvou a půl kilometrech u hotelu Horal. Tady na děti čeká další hřiště, na rodiče houpací lavice s výhledem a na všechny třeba frgálová zmrzlina. V restauraci bohovsky vaří a mají i dětský koutek (venku, uvnitř jsme tentokrát nebyli). Luxusní bazén, resp. vodní svět asi netřeba zmiňovat.. My si dali zmrzču, sešli zpět k autu a protože děti vykazovaly ještě jisté zbytky energie, rozhodli jsme se pokračovat v objevování.
Velké Karlovice doslova praskají ve švech lesními stezkami, kde nehrozí dětské brblání. Kardiostezka Dr. Elingera (pojmenovaná podle postavy Miroslava Donutila ze seriálu Doktor Martin) je další z nich. Jde spíš o velké lesní hřiště nad resortem Kyčerka v Pluskoveckém údolí. Okruh má okolo kilometru a začíná/končí brutální plechovou skluzavkou. Teprve při pohledu z jejího vršku dolů jsem plně pochopila název “kardiostezka”. Já kdybych to měla sjet, mám zástavu srdce okamžitě. Ne tak děti, že ano. V lese jsou kromě klasických prolézaček, lesní posilovny a lanových žebříků i hlavolamy, které jsme předtím jinde neviděli. Palec nahoru za to, že v tom množství venkovních hřišť pro děti vzniká stále něco nového, originálního. Cestou ke stezce si určitě projdi park dřevěných soch u kostelíku Sv. Huberta, kde děti mohou poznávat různá povolání. V samotném resortu Kyčerka jsme byli před pár lety ubytovaní během zimního pobytu a s klidným srdcem můžu doporučit.
Svačiny snězené, děti příjemně utahané, rodiče jakbysmet – to znamená jediné: čas jet domů. A protože je krásný podvečer, spontánně Tě napadne vzít to přes Soláň, že si na Čartáku dáme birela. Ale co čert nechtěl – postavili tady od naší poslední návštěvy nové dětské hřiště! Takže z dvacetiminutové zastávky je hodina a půl houpání, podávání kladky, sundávání řvoucího juniora z prolézačkových výšin, k birelům taky tři polívky pro hladová jedliččata, vyčerpaná matka, špinavé a odřené děti spící v sedm večer v autě a následná nedělní večerka v jedenáct. Tomu říkám vytěžit víkend na maximum :).
Pro úplnost přidávám pár našich ověřených tipů z okolí, která jsme navštívili dřív. Velké Karlovice jsou bezvadné i v zimě – nejen na lyže a běžky, ale i na výlety na saních 😉
- z Bumbálky na rozhlednu Súkenická, mapa
- rozhledna Miloňová s kočárkem, trasa
- na borůvkový megaknedlík po hřebenovce Čarták-Soláň, částečně se dá s kočárkem, mapa
- výšlap na malovanou Jurkovičovu rozhlednu nad Rožnovem pod Radhoštěm, trasa
- piknik nad lomem na Horní Bečvě, trasa
- nebudem se tvářit, že Pustevny, Radhošť a stezka Valaška neexistují, mapa
Na fotoreport a motivaci k výletům mrkni do fotogalerie (tentokrát jsem se s fotkama rozšoupla:))
