S Vysočinou mě toho moc nespojuje.
Krom toho, že se mi tu narodila dcera. A že jsme se tu s mužem brali. A že sem jezdíme posledních deset let ke tchánům na chalupu.
…..
Asi je na čase svůj oficiální postoj kapánek přehodnotit. Při posledním pobytu na chalupě v Křižánkách jsem přemýšlela, kde všude jsme tady už s dětmi byli a není toho málo. Během letošních jaráků se nám seznam míst zase trochu rozrostl, tak si říkám, že se naše zkušenosti s blížícími se letními prázdninami můžou hodit i někomu od nás ze severu. Dá se tu totiž i s malými dětmi podniknout moře zajímavých věcí. Vzhledem k poloze chalupy Markových rodičů míváme základnu v Křižánkách a prozkoumáváme jejich širší okolí (v podstatě Žďárské vrchy – oblast zahrnující třeba Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou nebo Toulovcovy Maštale, byť ty už leží těsně v kraji Pardubickém).
Berme v potaz, že naše děti mají aktuálně necelé dva, tři a pět let, takže jakkoliv k tomu Vysočina vybízí, zatím neobrážíme výlety na kolech (na to fakt nemám nervy). Snažíme se – jako vždy – hledat takové výletní cíle, aby tam děti byly spokojené a zabavily se. Nejedná se ale rozhodně o vyčerpávající seznam krás tohoto regionu. Co tedy stojí za to navštívit s (malými) dětmi? Obrázek vydá za tisíc slov, tak mrkni do fotogalerie na konci článku, ta možná navnadí víc než celé povídání 😉
Samotné Křižánky jsou ideálním východiskem na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů s vyhlídkou – Devět skal. Trasa od obchodu a zpět měří necelých 7 km a není vhodný pro kočárek. Výlet se dá zkrátit na 4,5 km tím, že jako cíl zvolíme Bílou skálu, mapa. K té se dá jakž takž dojet i se sportovním kočárkem, jen v úplném finále skálu nejde objet. Kočár lze ale zaparkovat na dohled (anebo přes kameny přenést). Naše děti tady poprvé s tatínkem zkoušely horolezení. Úsek od obchodu k lesu je naučnou stezkou, je tu pár naučných prvků a tabulky s názvy stromů. Na stráni pod lesem se v zimě parádně bobuje a les bývá na podzim plný hub. V centru Křižánek u obchodu je pěkné dětské obecní hřiště a před hasičárnou dřevěné hasičské auto. V Kyšperském rybníku se dá koupat. Na Farmě u Vojtků mají zvířátka (koně, kozy, ovce…). V obci se koná docela dost akcí typu Lampionový průvod, letní kino apod., doporučuji sledovat FB.
Kdybych v těchto končinách měla poradit nějaký baby friendly podnik, jela bych kávičku a sladkou tečku do František&Josef Café. Rodinnou kavárnu vede milá paní Petra, která peče vyhlášené Milovské perníčky. Ty si zde můžete kromě kávy a jiných dobrot koupit. Určitě nezůstane jen u jednoho, často se jejich vůně nese široširým okolím. Kavárna má rozlehlou zahrádku s terasou a skluzavkou či pískem pro děti. Uvnitř je menší dětský koutek a pár hraček, na vypití kávy v klidu to bohatě stačí. Dalo by se odsud vyrazit na Čtyři palice, kde je parádní skalní vyhlídka, ale popravdě, byla jsem tu naposled s Jedničkou v šátku, kdy mi neměla jak zdrhnout. Na skále není žádné zábradlí, moje větroplachy bych sem zatím nevzala. Ale místo je to krásné a za návštěvu určitě stojí!
Místo, které se s dětmi snad ani nedá nenavštívit je Kukyho les. Od penzionu vede i naučná stezka směrem na Březiny (celkem cca 4 km), ale malé děti bude spíš zajímat osm zastavení v lese u penzionu Na Bělisku. Okruh, který absolvuješ obejitím všech stanovišť, nemá ani kilometr a dá se z velké části projet i se sportovním kočárkem. U penzionu je hravé pískoviště, prolézačky a nejzábavnější atrakce – korýtka s vodou (nevím, jak v zimě, v létě volně teče z pumpy). V lese se pak ukrývá Hergotův dům nebo Kukyho auto. Děti sem chtějí zajet prakticky vždy, když jsme u babičky.
Loni jsem vyrazila na mama pobyt se skupinkou kamarádek-horolezkyň (ze které se pomalu stává skupinka kamarádek-matek) na horolezecký grunt na Blatinách. Odtud je to coby kamenem dohodil ke skále Drátník, pod kterou je z lavičky u lesa krásná vyhlídka na okolí. Dětem se tady líbí „menhir“ – monument Radka Jaroše. Ne nadarmo jsme tady měli před pár lety komorní svatbu. Na dohled je hostinec U Kolouška, kam se určitě vyplatí se jít občerstvit. My tu měli i supr knedle s uzeným a pivo ke svatební hostině 🙂 Kdo by scházel na opačnou stranu než ke Kolouškovi, může si při troše štěstí dát kafe a buchtičku u Hofra (protože trefit otvíračku se mi povede tak na každý druhý pokus). Pro děti to tu moc není, zahrádka bývá v sezóně narvaná, ale kafe a koláčky tu mají vynikající.
Z Blatin se dá klidnou procházkou s kočárkem dostat i k Domu přírody Žďárských vrchů v Krátké, mapa (trasa má jedním směrem 1,2 km). Areál Domu přírody děti nadchne. Jsou zde jak expozice zvířátek, tak hlavně malá lezecká stěna a veliké ptačí hnízdo, kam se mohou schovat. K tomu několik prvků typu magnetické pexeso nebo ukázka ptačích per, které děti nenásilnou formou vzdělávají. Ve dvorku dřevěné chůdy nebo králíkárna, před stavením zahrada s lípou a lavičkou, kde se dá posvačit. Dokonce i kávu do hrnečku z růžového porcelánu mi tady paní udělala.
V nedalekém Kadově je Penzion Klokočí, kde se dá v klidu najíst, protože mají pro děti uzpůsobenou zahradu s pískovištěm a dřevěným autíčkem. Přes cestu je i menší dětské hřiště (to už není součástí areálu, ale taky se hodí). V parnu se dá vykoupat kromě Milovů taky třeba v rybníku Sykovec v obci Tři Studně, na jehož břehu je bezvadné lanové hřiště. Spodní patro lanových překážek je zdarma, pro menší je tu skluzavka v podobě pirátské lodi.
S mými trpaslíky se mi osvědčil nenáročný výlet na Paseckou skálu. Parkování je možné u silnice NMNM-Sněžné, zde. Celá procházka tam i zpět má kilometr (trasa), takže úplně na pohodu. A hlavně – nahoru na skálu se dá celkem dobře vylézt a je tam zábradlí! Takže matka má alespoň částečně pocit, že děti jsou v bezpečí.
Asi se shodneme, že v nedalekém Žďáru nad Sázavou je absolutní must see Santiniho kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ne, že by děti byly až tak urvané z barokní gotiky, ale procházka se tady dá udělat fakt příjemná a nijak náročná, trasa. V ohradách pod zámkem se pasou ovce a pod kopcem u zámku Žďár nad Sázavou se prodává odměna v podobě zmrzliny. Zámecká kavárna je moc fajn podnik, venku je terasa s lehátky, děti se rozprostřou na zahradě. Na moderní expozici v Muzeu nové generace (v zámku) jsme také s ohledem na věk a temperament našich dětí ještě nebyli, ale s nejstarší už by se to možná absolvovat dalo, vypadá to rozhodně lákavě. Moc se nám líbilo na Piláku (rekreační areál Pilská nádrž), kde se dá pohodově vykoupat a na břehu je krásné hřiště. O hezkých víkendech je tady samozřejmě dost plno, jako téměř na všech pěkných místech. Při poslední návštěvě jsem děti vzala do Modelového království Žďár na vláčky. A teda bomba! Jedná se o sklepní prostor, kde se podél všech čtyř stěn táhnou koleje a prohání se modely vlaků. Větší sbírku jsem asi nikde neviděla. Děti unešené, protože prostor s malými návštěvníky počítá – kolem vitrín jsou lavičky a zábradlí, takže i prďolové parádně vidí. Třešničkou na pomyslném železničním dortu byl noční režim a odjezd mezinárodního rychlíku do Berlína. V předsálí je navíc návěstidlo, které mohou děti ovládat a pár kolejí s dřevěným vláčkem pro nejmenší návštěvníky. Vysočina je protkaná všemožnými sochami Michala Olšiaka. My jsme si ve Žďáře vybrali dvě trochu podivné – Hamroně a Mamlase. U Hamroně stačí zastavit autem a třeba se nasvačit. K Mamlasovi se musí asi půl kilometru dojít pěšky od statku Starý dvůr (kolem kterého se pasou koníci, pro děti velmi vděčné parkování). Na příště nám zbývá výlet z Hamrů na Sázavou k Mamutovi u Rozštípené skály, trasa tady. V Hamrech je taky fajn hřiště.
V Novém Městě na Moravě doporučuju především místní porodnici, dělají tu fakt kvalitní děti, naše Jednička je toho důkazem 😉 Doteď si vzpomínám, jak se mi všichni smáli, když nás Marek chodil navštěvovat na oddělení šestinedělí v běžkařských šusťákách, pomalu s hůlkama v ruce. S dětmi mám odzkoušené supr hřiště u evangelického kostela. Je to fajn lokace, protože maminka si může koupit výborné kafe v nedalekém Kafé 133. Líbilo se nám taky moc v soukromé minizoo kousek za čerpací stanicí Shell, parkování pro tři-čtyři auta tady. K ohradám se zvířátky se lze dostat kdykoliv, není zde otevírací doba, protože se jedná o soukromé výběhy, které majitel zpřístupnil veřejnosti. Pasou se zde lamy, pštrosi, poníci, oslík, v jezírkách jsou rybky a kačeny. Děti tu byly nadmíru spokojené, byť areál není nijak velký. V létě je fajn přírodní koupaliště NMNM na kterém je i menší hřiště. Delší dobu se pak chystáme do Horáckého muzea na strašidelné sklepení potažmo vodní mlýnek.
Jednou nás setkání s kamarády přivedlo i do Bystřice nad Pernštejnem – centrum Eden bylo zavřené, jinak bychom určitě mířili tam. Ale pohádková alej s hlavou zubra a lanovými překážkami a park miniatur pod kopcem taky nebyly k zahození.
Vydáme-li se z Křižánek na sever, nabízí se výlet do skalního města Toulovcovy Maštale. Pro děti je prolézání skal a chodbiček geniální zábavou. Přelézání kmenů a přeskakovaní skalek je zabavilo tak, že ušli 4 km a ani o tom nevěděli. Když to patřičně okořeníš příběhem o Loupežníku Toulovcovi a třeba někde mezi skalami ukryješ poklad, máš dovolenkový den jak vymalovaný. My tady neměli extra hezké počasí, ale na atmosféře to místu neubralo. Vyrazili jsme z Vranice, kde je placený parking (příjezd od Nové Vsi u Jarošova) a po červené značce došli do srdce Toulovcových Maštalí k Hrnčířově skále. Odtud by se dalo pokračovat po červené dál, ale my jsme si cestu o cca kilometr zkrátili tím, že jsme se napojili přímo u Maštalí na cyklostezku Maštale 1 a po ní došli zpět do Vranice. Přesná mapa je tady. Po výletě jsme se zastavili na hřišti v Budislavi, je tady i vtipné broukoviště s dřevěnými brouky.
Skvělá zastávka je v Proseči u Záchranné stanice Pasíčka. Stanice plná zvířátek funguje od dubna do října (některé měsíce jen o víkendu, určitě kontroluj otevírací dobu), ale i mimo sezónu se tady zastávka vyplatí. Je zde totiž volně přístupný Geopark Brána do Pravěku. Z webu jsem úplně nepochopila, zda je geopark volně přístupný i po dobu uzavření záchranné stanice, ale po vlastní březnové návštěvě mohu potvrdit, že ano. Stanice sice ještě nejela, ale i tak jsme ve výběhu viděli pštrosy, divočáka nebo veverku, v ohradě stádo ovcí s jehňátky. V prostoru geoparku se děti vyblbly hlavně na modelu sopky a dřevěné hlavě tyranosaura Děti zaujalo i pískoviště s kostrou dinosaura, lanové překážky nebo dřevěný hrad s lezeckou stěnkou. V areálu jsem nenásilně rozmístěny naučné prvky jako siluety různých zvířat nebo plastiky zkamenělin (nechybí trilobit či krytolebci) a děti tak nenásilně nasávají i trochu vědomostí. Výhodou návštěvy mimo hlavní sezónu bylo to, že tu krom nás nebyla ani noha.
No a cestou domů z Vysočiny směrem na Frýdek se nezapomeň zastavit ve Svitavách na Sváťově zážitkové stezce, kde si díky dřevěné kuličce může celá rodina společně hrát. Celou stezku, včetně toho, kde sehnat „kouzelnou“ kuličku, popisuji zde.
Toť mé vysočino-křižánecké kompendium 🙂 Budu moc ráda, když se některý z tipů bude hodit a usnadní Ti plánování dovolené! Pro vizuální inspiraci mrkni do fotogalerie.
