Bez dětí jsme toho naspali pod širákem mraky. Ani ty mraky nám nevadily. S dětmi je to zákonitě jiné. Ne lepší, ne horší, ale jiné. A kdo tvrdí, že ne, ten buď kecá nebo má placenou spolupráci s farmakologickou firmou a slevu na rohypnol. Jako bezdětná bych třeba neřešila, jestli se na nejvyšší hoře Beskyd může ofiko nocovat jinde, než v chatě. Prostě bych bezstarostně vzala spacák, s úderem noci ho práskla do nejbližšího křoví a zalomila.
(Teď trochu kecám, protože nehledě na počet dětí, mám odjakživa panickou hrůzu z dělání zakázaných věcí. Takže bych sice vzala spacák a práskla s ním do křoví, nicméně pak bych strachy ze zatčení celou noc nezamhouřila oka a ráno se šla pro jistotu sama udat. Ale myslím, že většina normálních bezdětných lidí má vrozený spíš ten bezstarostný přístup a bivakování kdekoliv jim nedělá problém.)
Každopádně, s dětmi se mi fakt nechce riskovat, že mi v noci někdo (v mých představách po zuby ozbrojený ranger, ale patrně spíš člen horské služby) zaklepe na rameno a se slovy „tady je nocování zakázáno“ mě donutí vzbudit tři děti a tuhého manžela, sbalit kvapně pět spacáků, dvě samonafukovačky, tři pěnové karimatky, dvě krosny, tři batůžky, dětské lahve, krabičky na svačinky, pikslu se zbytky od večeře, dózičku s bábovkou k snídani, navlhlý Čtyřlístek, čelovky, několikery rezervní tepláky, buffy, čepičky, omalovánky, opalovací krém, kartáčky na zuby, mazlíky na spaní, klacky či jiné dětmi nalezené přírodní poklady a kočár. Chci tím říct, že s dětmi (aspoň těmi našimi) nepřichází v úvahu varianta nočního přesunu. Zásadně si tedy nelehám na místa, o jejichž legálnosti mám pochyb.
Možnost venkovního spaní na vrcholku Lysé jsme si ověřovali u chatařů i u Horské služby, protože přeci jen, Lysá hora, CHKO, kolem vrcholku NPR Mazák, PR Lysá hora… A bylo nám z několika zdrojů potvrzeno, že nocování BEZ STANU, čili jen ve spacáku, je dovoleno. Jestli má někdo jinou informaci nebo protiargument, prosím, ať se o něj podělí v komentářích nebo ať mlčí navždy. O legálnosti našeho počinu svědčí i to, že nocležníků bylo na vrcholku povícero (pět – šest menších skupinek) a že kolem nás párkrát prošli chlapi z Horské a nečastovali nás žádnými nevraživými pohledy. Takže já opravdu věřím, že jsme nic neporušili a tohle horské dobrodružství můžu s klidným svědomím doporučit. Samozřejmostí je to, že se chováme jako na horách – nerozděláváme oheň, posbíráme po sobě odpadky, snažíme se chovat tiše… Věci, které by měly být normální kdekoliv v přírodě 💚.
Dost stěžejní pro nás bylo počasí. Abychom si výlet užili a děti zážitek neodradil, počíhali jsme si na vlahý letní večer (konkrétně srpnová noc z pátku na sobotu). Jasně, počasí na Lysé může být nevyzpytatelné, s tím se počítá, ale komfortní teplotě se dá jít naproti alespoň sledováním předpovědi a pravděpodobností deště limitně se blížící nule. Nevědomky jsme to trefili parádně. Padaly totiž Perseidy. Už tak dokonalé beskydské nebe bylo navíc protkané stříbrnozlatými slzami svatého Vavřince, jak se letnímu meteorickému roji přezdívá. Ráno nás zase polechtáním na tváři vycházející slunce upozornilo, ať nezmeškáme vzácnou chvíli, kdy se hory a příroda probouzí do nového dne. Až budu stará, seschlá babka, co si bude pamatovat jen pár záblesků z vlastního života, nepochybuju, že tenhle bude mezi nimi.
K praktickým věcem:
- Děti měly v době výšlapu 3 roky, bez čtyř měsíců 5 let a 6 a půl. Starší děti vyšly i sešly samy, nebylo potřeba je extra motivovat, vystačily si s borůvkami, svačinou a slíbenou vrcholovou malinovkou.
- Kvůli tříleťákovi jsme s sebou vzali Chariot, náš mazel-junior byl zvyklý se dost poponášet. A jelikož já i Marek jsme měli na zádech krosnu se spacáky a věcmi, nechtěli jsme riskovat, že se strháme ještě vláčením dítěte za krkem nebo v nosítku. Trojka nakonec zvládla asi půlku trasy po svých, druhou část objel Marek s kočárkem po asfaltce.
- Trasu jsme zvolili ze Zlatníku od Fely, přes Zimný – jednak je to naše nejoblíbenější trasa a jednak umožňuje variantu s kočárem (i když terénním a místy se to musí urvat nebo obejít po asfaltce). Miluju výhledy na Travný, údolí Krásné je … krásné 🙂 Na svazích v létě záplavy borůvek, ty fungují pro děti jako příjemná motivace. Ze startu nad sjezdovkou se tu pasou ovce a přijde mi to tady nějak echt beskydské, echt naše. Ale tisíc lidí, tisíc názorů. Stoupání je místy prudké (holt pořád jdeš na nejvyšší horu Beskyd), většinou po kamenitých cestách, v závěru po sjezdovce pod vysílačem. Jeden směr měří celkem 5 km. Další cesty na Lysou jsem popsala v tomto článku.
- Vyšli jsme tak, abychom šli za světla (okolo 16 h), ale nebyli nahoře zbytečně dlouho. Ideálně se za světla porozhlédni, kam pak složíš hlavu. Je to lepší, než později lítat s čelovkou. Vybírej místa na východní straně vrcholu, ať nemusíš za rozbřesku vystrčit nohu ze spacáku (bo slonce vychoda na vychoda, ne asi), do mapky v galerii jsem Ti to radši plus mínus zaznačila modrou barvou. My jsme si našli zastrčené místo vedle vysílače (v mapce je modrý křížek) a nic nám nechybělo, nefoukalo tu a vysílač nehučel tak, jako o kus níž. Fajn plac je před chatou Maraton, ale chodí sem na východ slunce i lidé z chaty, někoho to může rušit.
- Co sbalit: každému spacák a karimatku, čelovky, teplá pyžama (nám se pro děti osvědčilo mega příjemné termoprádlo od Šijeme srdcem a na to plyšový overal), dostatek svačinek na cestu nahoru, bábovku k snídani (pro případ, že hlad přijde dřív, než otevřou chaty), termosku s čajem, lahve s vodou, vhodné oblečení (večer chladno, dopoledne vedro), dobré boty (nezapomeň si je na noc otočit podrážkou nahoru, ať Ti do nich nenapadá vlhkost). My se vlezli do dvou krosen, plus každé dítko mělo vlastní menší batůžek se svačinou. Jednička si ho nesla celou dobu, Dvojce s Trojkou jsme pomáhali.
- Večeři jsme si dali v chatě Emil Zátopek – Maraton (mají déle otevřeno), snídani na terásce Bezručovy chaty (otvíračka). Pojďme se tvářit, že děti nesnídaly nanuky 😀.
Víc mě asi nenapadá. Snad jen to, že děti na tuhle noc vzpomínají jako na top zážitek loňských prázdnin a neustále se dožadují opáčka. A to, myslím, mluví za vše.
