Že máme doma milovníka vlaků, není žádná novinka. Naše Dvojka by mohla na nádraží trávit celé dny. Jak bere rozum i Trojka, nadšení pro vláčky se šíří rodinou rychlostí neštovic. Naštěstí bydlíme kousek od dráhy. Abychom si trochu rozšiřovali vlakové obzory (zejména teda maminka, kluci už poznají kde co), měla jsem už loni v merku výlet Hvozdnickým Expresem na Opavsku. Došlo na něj ale až letos, pro jistotu hned při otevírání sezóny.
Cestou jsme na hodinku zastavili u zámku Raduň. Děti protáhly kosti na hřišti u parkoviště, prošli jsme se zámeckým parkem ke kavárně JINAKafe a nakopli den kafem a zmrzlinkou. Rybník pod zámkem je plný žab, nejen děti byly z jejich koncertu úplně u vytržení. V rákosí se schovávaly desítky skokanů zelených, tak bylo o zábavu postaráno.
Trať z Opavy do Horního Benešova byla postavena v letech 1891-1892. V 60. letech 20. století došlo však v důsledku důlní činnosti k poklesu podloží a úsek Svobodné Heřmanice – Horní Benešov byl zrušen. Kvůli nízké vytíženosti byla na trati zastavena pravidelná osobní doprava a trať koupil soukromý dopravce Railway Capital, který zde nyní provozuje Hvozdnický Expres.
Výletní vláček vyjíždí o víkendech v letní sezóně několikrát denně z nádraží Opava-východ (jízdní řád, lístky se kupují až ve vlaku). V sobotu 28.5.2022 jel vlak složený z vozu Hurvínek, vyhlídkového vozu Dakar a vozu Dřevák. Zážitek náramný nejen pro vlakomily. Mít otlačený zadek od dřevěných lavic a rozfoukané hnízdo na hlavě, to už se dneska zažije při cestování málokde. Začali jsme v Hurvínkovi, ale v půlce jsme si přesedli do Dakaru, který nemá okna, to se dětem líbilo ještě víc 🙂 Cesta z Opavy do Svobodných Heřmanic trvala asi 40 minut. Jela jsem jen s dětmi (ty do 6 let neplatí) a náš tatínek mezitím přejel autem do Heřmanic a čekal nás na konečné. Dá se ale samozřejmě jet vlakem i zpátky do Opavy. V sezóně je užitečné sledovat aktuality Hvozdnického Expresu na jejich Facebooku. Trasa vlaku vede vizuálně atraktivní krajinkou, v ohradách kolem se pasou koníci, sem tam je nějaký skalní výchoz. Nudit se nebudete. Průvodčí ve vlaku prodává pohledy, magnetky, vlakové kalendáře a jiné drobnosti, takže nějakou tu kačku v hotovosti přibal s sebou.
Od nádraží ve Svobodných Heřmanicích jsme si udělali procházku k lomu Šífr, což pohladilo mou duši geografa. Voda v zatopeném břidlicovém lomu, místy hlubokém až 40 m, je tyrkysově modrá a průzračně čistá. Když se to spojí se skalnatými břehy, připadá si člověk jak ve filmu o Vinnetouovi a hledá poklad na Stříbrném jezeře. Z vysokých břehů jsme pozorovali v čisté vodě ryby, děti si kreslily na tabulky břidlice, které se válí všude kolem. V létě by se tu dalo krásně vykoupat, byť je místo vhodné pro svou hloubku a krkolomný přístup do vody spíš pro dospělé (ale neobešli jsme lom celý, možná je z opačné strany přístup lepší, nevím). Našlapali jsme necelé dva kilometry (tudy) a vrátili se zpět na nádraží.
Děti v autě okamžitě odpadly, takže zastávku u řopíků a rozhledny Šibenice odkládáme na příště, ale rozhodně jsme na Opavsku nebyli naposled!
Pro přiblížení krás Opavska z Hvozdnického Expresu mrkni do fotogalerie 😉
