Vyšla mi knížka!

Mateřsky povolená je na světě. 🩷🍾
Skoro se mi tomu nechce věřit. Letos druhého ledna jsem se zhluboka nadechla a napsala e-mail ilustrátorce Katce, že bych chtěla, aby její kresby ozdobily moji knihu. A teď, o nějakých 11 měsíců později, ji držíme v ruce.
Je celá růžová, ačkoliv mateřství rozhodně na růžovo nelakuje.
Johana dala knize podobu, jakou by si moje nepříliš esteticky založené Já neumělo ani představit. Ela držela pevnou ruku nad redakčními úpravami a Simona pohlídala překlepy, čárky a krotila mé nadměrné používání tří teček…
Bez týmu těchto skvělých žen by knížka vzniknout nemohla. A taky bez tří set podporovatelů, kteří mi věřili v letní crowdfundingové kampani. D-Ě-K-U-J-U všem. Snad se vám dobrý pocit při listování knížkou mnohonásobně vrátí.
Jsem moc vděčná, že jste byli součástí splnění mého velkého snu.
Mateřsky povolená je nyní k mání na většině knižních e-shopů (třeba Martinus, Dobrovský, Kosmas, Luxor), v některých kamenných pobočkách a z čeho mám osobně velikou radost, míří i do našeho nezávislého frýdecko-místeckého knihkupectví Kapitola. Až do Vánoc si ji můžete nejlevněji pořídit na Albatrosu – s kódíčkem POINTAVANOCE máte dokonce dopravu zdarma.
Když se ohlédnu zpátky, mám pocit, že všechno přišlo v ten pravý čas. V březnu 2024 rozhodnutí a závazek čtenářům, že každý měsíc pošlu jeden text pro pobavení. Abych si na sebe ušila trochu bič. Abych psala, i když se mi nechce, i když se zrovna nic neděje a můzy nelíbají. A ejhle, ono to šlo. Dokonce to šlo častěji, než jednou za měsíc, takže nakonec jsem během roku dala dohromady 22 fejetonů. Dvaadvacet fejetonů popisujících s ironií a nadsázkou situace rodičovské každodennosti, v nichž realita často přejede iluze jako parní válec. Po Silvestru jsem napsala Katce a všechno se na jaře 2025 dalo do pohybu.
A v průběhu se děly náhody.
🩷 Třeba ta, jak sazečka Johana nejdřív spolupráci odmítla, ale pak si to (naštěstí) rozmyslela, protože jsem byla urputná a neváhala zmínit, že se tak trochu známe z firemního focení a moje profilovka na Facebooku pochází z jejího foťáku.
🩷 Nebo ta, jak jsme si s ilustrátorkou Katkou daly v Praze rande naslepo (když už se nám mělo narodit knižní dítě), a u kávy jsme zjistily, že jejího manžela učila na základní škole v Brně babička mého muže. (To fakt nevymyslíš!).
🩷 Anebo ta, jak se můj kamarád Filip dal na veletrhu kdesi v Čechách úplnou náhodou do řeči s jednou veselou freelancerkou, přišla řeč na to, že ona sází knížky, on přihodil čerstvou historku o tom, že jeho známá zrovna knihu vydává a po chvíli vyšlo na jevo, že mají společného jmenovatele – Mateřsky povolenou (joo, ta sazečka na volné noze byla Johana, o které už tady byla řeč).
🩷 No a to, že tiskárna rozešle výtisky předplatitelům společně s vánoční slevovou poukázkou na podprsenku Maia vyhlazující – to už mi přijde jako scénka z absurdní komedie. Popis podprsenka sedí a vyhlazuje siluetu, takže nikde nic nepřetéká nemohl u knihy Mateřsky povolená být trefnější.
Byly to náhody? Nebo karma, neboli osud? Kdo ví. Každopádně jsme s holkama všechny mákly a stihly dostat knihu na pulty knihkupectví ještě před Vánocemi. Před pár dny jsem ji byla v Praze převzít a vzala jsem s sebou všechny tři děti. Dost jsem si to tím zkomplikovala (jak je mým dobrým zvykem), zkuste vymýšlet osobitá věnování do knih, když se vedle vás hádají dětské hlásky o to, kdo má větší právo sníst lichou hašlerku z pytlíku. Ale i když jsem jim půlku času v nakladatelství vyhrožovala, chtěla jsem je u toho mít. Spoustu intenzivních zážitků, které mi byly při psaní inspirací, bych bez dětí nezažila. Chaos a kravál s námi jde ruku v ruce, ale takhle jsme to zkrátka MY.
Dostávám krásné fotky, jak si u knížky hovíte s kafíčkem nebo jak čtete na dětském hřišti a dokonce se občas objeví foto začteného tatínka, který knihu pokoutně ukořistil. Anebo moje růžová prvotina hovící si mezi černými hřbety knih J. R. R. Tolkiena. Moc mě to těší, posílejte dál! Přesně takhle jsem doufala, že si knížka bude žít.
Že vás bude bavit, rozesmívat a ujišťovat v tom, že s dětmi je to všude podobné. Že v tom nejste sami. A že sebeironie a nadhled by se měly v porodnici fasovat společně s krémem na opruzeniny. Protože humor je odpověď na spoustu krkolomných situací.
Díky, že se smějete!
A nebojte se, inspiraci pro další díl sbírám každým dnem. Puberta dětí je za rohem, to se bude psát samo…

Oblíbená témata

Novinky z blogu

přímo na váš e-mail

Napište komentář