Přemýšleli jste někdy, zda lze nastoupit do rozjetého vlaku?
Lze. I s dítětem.
Jedu s Vítkem do Prahy. Pominu přípravnou fázi plnou lehkého stresu, ta v mé sociální bublině plné akčních zasloužilých matek už nikoho nedojme.
Dovolím si ale tvrdit, že do rozjetého vlaku s dítětem v náručí takhle při sobotním ránu naskakoval málokdo.
Vyrážet máme v osm. Běžně jsme u nás před sedmou všichni v plné polní. Ne tak dnes, čili skluz hned ze startu. Děti do sedaček kurtujeme v 8:15. Jsem v klidu, na Svinov cesta dlouhá, ale vlak má podle aplikace 15 min zpoždění. Pod svin(ov)skými mosty se trochu zababráme v navigaci a všimneme si toho až v Polance. Je sice 5 min do odjezdu vlaku, ale pohoda, vlak má podle aplikace přece 15 min zpoždění. V čase odjezdu přijíždíme k nádraží, kde u prázdného perónu stojí žlutý vlak. Mé naivní já se uklidňuje, že šance, že z Ostravy odjíždí v jeden čas dva žluté vlaky může být vysoká… Nicméně, aplikace ukazuje zničehonic zpoždění 0 minut! A sakra.
Dveře vagónů se zavírají, vlak se dává do pohybu. Marek smykem parkuje a vybíhá ke kolejím zastavit rozjíždějící se vlak vlastním tělem. Představa, že mu zůstanu (zpruzená) doma, ho vybičuje k neuvěřitelnému výkonu. Vytahuju Vítka z auta spíš pro formu a výrazem naznačuji, že ten koleje přeskakující blázen k nám nepatří. “Máme tu dítěěěě!” slyším řvát mého muže na stevardku vykukující z vlaku a mávající zelenou plácačkou. Tvářím se povzneseně, jakože mi vůbec nevadí, že mi právě ujíždí měsíc předem booknutý vlak za pětikilo a bortí se víkendový plán.
Světe div se, vlak zastavuje a stevardka křičí na Marka, ať si nastoupíme. Já křičím radostí a řítím se hlava nehlava, perón neperón k vlaku. Táma křičí, protože zůstala sama v autě. Nádražák křičí, protože jsme běháním přes koleje porušili přespisy. Ale jedeme!!!
Čeká mě ještě “walk of shame” – nastupujeme do nejbližšího vagónu, do dvojky. Lístek ale máme do šestky. Čili uřícená, s polonahým dítětem v náručí procházím několika vagóny a omluvně pokyvuju na všechny cestující, kteří naši scénu viděli z okýnka. Když se o pár km dál ozve z rozhlasu hlášení: “Vážení cestující, vítejte na palubě společnosti Regiojet, omluvte prosím aktuální zpoždění vlaku, které je způsobeno výlukou na trati.”, myslím, že jim tu výluku u Košic zbaští málokdo.
Láska i vlaky přenáší. Nebo aspoň zastavuje.