V Rakousku jsme na pořádné dovolené byli poprvé, pominu-li několik lyžařských výpadů či exkurzi za studií. Poprvé, ale v pravý čas. Děti (6, 5 a 3) jsou už dost velké na to, aby si dosyta užily všech lákadel, která jim alpské kopce nabízejí, ale ještě s nimi netříská puberta, aby nad hřišti a lanovkami protáčely znuděně oči. Takže jestli máš děti podobného věku a váháš, zda to u sousedů nebude nuda, věz, že nebude. Děti se vyřádí u kuličkových drah, vodních mlýnků, dojících trenažérů a lanových překážek, zatímco rodič je nucen pít Verlängerter nebo Radlera a cpát se voňavou Kaiserschmarrn. A pokud vám vyjde počasí, čeká vás pravděpodobně jeden z nejlepších týdnů prázdnin.
Počasí… to je taková ošemetná věc. Pokud je tady někdo, kdo před horským sluncem preferuje běhání po kopcích v pláštěnce, ať se přihlásí v komentářích a já mu pošlu medaili za chrabrost. Protože já to nes-ná-ším. Drásá mě jak pocit chladu a vlhka, tak představa „jak by tady bylo krásně, kdyby bylo krásně“. Takže jsem takový cestovatel za trest. Naštěstí jsem si vzala Pána radarů. Můj muž sjíždí všelijaké weby s předpověďmi počasí a meteorologickými údaji a jejich odbornou syntézou volí výlet na závětrné či návětrné straně kopce tak, aby teplota, tlak a rosný bod byly při výletě naprosto ideální 😉 Neříkám to jen tak. Letos se nám tím zajistil třetinu úspěchu dovolené (druhou odmakala Jana z blogu S dětmi v báglu (o tom vzápětí) a třetina zbývá na hotovky.cz). Předpověď před dovčou totiž byla bídná. Díky našemu meteorologovi-amatérovi jsme dokázali kličkovat mezi kumulonimby tak zdatně, že jsme nezmokli ani jednou. Chtělo to ale značnou dávku flexibility – údolí a vrcholy k výletu jsme volili v dojezdové vzdálenosti cca 45 minut od ubytka právě podle aktuální předpovědi. Žádný předem připravený itinerář a jasný fahrplán. Jeli jsme tam, kde byla ráno nejlepší předpověď a já často ještě v autě dohledávala nejvhodnější cíl a ověřovala provozní dobu lanovky. Tím se dostávám ke dvěma bodům:
- Bez Janina průvodce bych do Rakouska na rodinnou dovolenou nejela. Pár let zpátky jsme ukořistili jeden tištěný výtisk, který už seženeš jen na černém trhu za bony, ale dá se koupit doplněná online verze. A tahle investice se fakt vyplatí. Ušetří desítky hodin googlení, projíždění map a tupého lustrování webů. Jako nevyrazíš do Bibione bez plavek, tak do Alp ber jako samozřejmost tuhle publikaci. Nebudeš litovat. Todle není placené promo, to je fakt. Díky téhle alpské bibli jsme mohli plány měnit i dost operativně. Stačilo vždy zalistovat a v průvodci najít podle fotek nejpřitažlivější hřiště dané oblasti. K nezaplacení.
- Jsme asi jedni z mála, kteří nevyužili žádné opěvované slevové karty. Níže vysvětlím proč.
Cestu jsme si rozdělili kromě jindy zakázaných McDonaldovských radovánek ještě zastávkou u Attersee. Základnu jsme měli v Sankt Johann Im Pongau nedaleko Bischofshofenu, konkrétně v apartmánech Sonnblick. Určitě se dá sehnat levnější nebo víc baby friendly ubytko (třeba s hřištěm nebo bazénem). My hledali v březnu přes booking a už bylo dost rozebráno, ale nemůžu říct, že by nám něco chybělo. Dvě čisté oddělené ložnice plus obývák na večerní meteorologické dýchánky, plně vybavená kuchyň, lednice, mikrovlnka. Oproti stanu luxus! A boží výhled z terasy na hřeben Hochkönigu. Navíc jsme se sem chodili jen najíst, umýt a vyspat. Samotná vesnička Sankt Johann je taky příjemná, v centru je super dětské hřiště. Turisté jsou v téhle oblasti a širším okolí převážně Češi, takže komu čeština na dovolené kazí zážitek, ať se raději rovnou vydá jinam. Dětský park se vším, nač jen srdce dětského návštěvníka pomyslí, je tady skoro na každém druhém kopci. Vše „zdarma“, zaplatíš „jen“ lanovku na kopec a zpět. Geniální strategie. My na nejbližší hřiště, přímo nad ubytkem (Geisterberg), ani nedošli. Jako správní krkavčí rodiče jsme nakonec dali přednost trošku většímu chození před zběsilým pobíháním od houpačky ke kolotoči, byť by se tam dětem stoprocentně líbilo. Čtenářským objevem se pro nás stalo velkoformátové leporelo Pia im Nationalpark Hohe Tauern, která moc hezky ukazuje dětem místní faunu a floru. A není třeba k tomu umět německy. Knížku jsme fyzicky viděli v Íčku ve Wagrain nebo v Muzeu národního parku v Mittersillu.
Vyhlášené rakouské slevové karty jsou určitě věc dobrá, my ale musíme mít vždycky něco extra. Narazili jsme na to, že tři z lanovek v našem bezprostředním okolí, o kterých jsme uvažovali, byly se Salzburgerland Card dostupné až od 12 hodin. A kolem poledne se bohužel většinou lámala předpověď, odpoledne byl na radaru déšť. To nás odradilo, protože co si budem, sice je fajn ušetřit nějaká eura, ale ne na úkor hezkého počasí nebo času na horách… Druhým argumentem, proč si lidé kartu často kupují je to, že držitelé mají v ceně návštěvy různých aquaparků a bazénů. Popravdě – my byli na horách vždycky až do poslední lanovky a děti se vracely tak utahané, že na bazén neměly ani pomyšlení. Byli jsme rádi, že byl chvíli klid na večeři v apartmánu a šlo se do hajan. Tohle je ale čistě náš případ. Věřím, že větším vodomilům se tahle výhoda slevových kart může hodit víc. No a za třetí, tím, že jsme měli poměrně široký rádius pohybu a řídili jsme se počasím, vyjeli jsme dvakrát i mimo působnost Salzburgerland Card. Čili by se nám její pořízení nakonec ani nevyplatilo… Nechci tím rozhodně od pořízení nikoho odrazovat, protože v mnoha případech se vyplatí. Jen jsem byla ráda, že můžeme s klidným svědomím vyjet na výlet třeba k Zell am See, když je tam hezky, a nenecháme se svazovat platností kartičky. Další zážitky s ohledem na bloggerskou loajalitu jen obrazově. Koho by zajímaly detaily jednotlivých výletů, najde je v průvodci Rakouské Alpy a okolí a ještě tím podpoří poctivou tvorbu 😉
Grafenberg
Lichtenštejnská soutěska
Od Schmittenhöhe k Schmiedhofalm
Mittersill
Místní muzeum Vysokých Taur je super alternativa programu na deštivý den. Děti se v muzeu nudit nebudou (je tu lezecká stěna, kus ledovce nebo sviští nora) a v parku za muzeem fajn hřiště/park. V městečku je taky několik cukráren.
Výhledy na Hochkönig a skok k Arthurhaus
Grünwaldsee
