Jako prevenci povánočního splínu (a možná inspiraci pro další rok) přidávám vzpomínku na naše adventní období. Vánoce a všechno kolem zbožňuju, tak jsem letos s chutí podlehla trendu vánočních skřítků dělajících lumpárny. Oč jde? Kořeny tradice lze najít ve Skandinávii, kde zlobí Rampenisse, nebo v americké knížce Elf on the Shelf. V období před Vánoci přiletí do domácnosti skřítek a přes noc provede nějakou neplechu. (Plánování a exekutiva lumpáren je na rodičích, rozumíme si. Máme toho přece před svátky málo, proč si nenaložit víc :)).
Příběh a omáčku kolem jsme si poupravili k obrazu svému. Tři děti, tak nás navštívili tři skřítci. Halí, Belí a Zelí. Koncem listopadu jsem coby předzvěst všeho na okno nepozorovaně namalovala tři trpaslíky se vzkazem „brzy přiletíme“. Děti ani manžel tomu nerozuměli, já dělala překvapenou, napětí se dalo krájet. Prvního prosince ráno se v kuchyni skřítci objevili poprvé a zůstali až do Štědrého dne. Každé ráno pro nás měli jeden žertík. Jednou se vyváleli v mouce, jindy skákali panáka, udělali si čajový dýchánek, pomalovali koupelnu… Kromě zábavy posloužili jako účinná motivace k rannímu vstávání v jinak nevlídném období, kdy je ráno tma jak v pytli a nikomu se nechce z postele. Jako vyjadřovací prostředek němým skřítkům dobře posloužila dřevěná písmenka z Actionu. Nejstarší dcera začala číst, tak to brala jako fajn trénink a tlumočila vzkazy bráchům.
Aby mi doma nic zásadního nechybělo a nemusela jsem lovit nápady za pochodu (třeba po příchodu z vánočního večírku), udělala jsem si plán legrácek na 24 dní dopředu a sepsala si pár drobností, které bylo třeba pořídit (role potravinové fólie, popcorn, křupky ve tvaru rybiček apod.). Docela dobře si ale člověk vystačí s tím, co má doma (toaletní papír, holicí pěna, hračky, obsah lednice). Inspirace jsou ve vodách internetu mraky, stačí projít Pinterest nebo se přidat do některé z FB skupin. Srandičky nakonec strhly celou rodinu a příbuzní se mě ptali, co zase skřítci vyvedli, potažmo posílali nápady na další žertíky. Jednu noc v prosinci spaly děti u mé mamky, která Halího, Belího a Zelího tajně nafasovala spolu s vnoučaty a v noci pomazala koupelnu zubní pastou. Děti měly velikou radost, že si je skřítci našli i u babičky. S mojí kamarádkou, jejíž domácnost navštěvuje skřítek Filomén už třetí rok (klobouk dolů), jsme si vyměnily trpasličí vánoční pohledy. Děti docela zíraly, když našly ve schránce pozdrav adresovaný Halímu, Belímu a Zelímu psaný Filoménem :). Fantazii se zkrátka meze nekladou. Jsme možná dospělí, ale proč si někdy nehrát…
Zrovna, když jsem si na zlobivé návštěvníky začala zvykat a příprava srandiček po uspání dětí mi už přišla jako samozřejmost, přišla chvíle loučení. A že bylo srdceryvné. Skřítci po sobě nechali stopy ve sněhu a (pravděpodobně na saních) odletěli zpět na Severní pól. Hned zkraje prosince jsem vyfotila spící děti tak, aby o tom nevěděly, fotky nechala vyvolat a když naši adventní nezbedové odcestovali, nechali po sobě dětem na památku společné fotky. Alespoň malá náplast. Jestli nezapomenu, pošlou dětem skřítci v létě pohled „z dovolené“. A pro velký úspěch přiletí příští Vánoce určitě zase!
