Snažíme se děti vést k tomu, že člověk by neměl pořád jen dostávat. Obzvlášť (ale samozřejmě nejen) o Vánocích neškodí drobotinu upozornit na to, že stejnou radost může přinést i dávání nebo pomáhání slabším. Proto jsme si založili vlastní rodinnou tradici. Na Štědrý den chodíme nasypat zvířátkům do krmelce dobroty a ptáčkům věsíme na strom lojové koule. Za touhle myšlenkou stojí náš tatínek, který si taky vždycky bere na starost výběr krmelce. Letos mu k tomu pomohly mapy pro orientační běh a vybral krmelec téměř pohádkový (v Nižních Lhotách). Na Štědrý den u nás byla sice obleva jak hrom, šlapali jsme po kotníky ve vodě, ale dobrý pocit nám to nesebralo.
Docela dlouho jsem ale měla guláš v tom, čím zvířátka krmit, aby se jim víc neublížilo než prospělo. Různé zdroje, různé názory. Dokonce informace ze stránek Lesů ČR v konfrontaci s hajným často neobstojí. A pak babo raď.
Tak jsem trochu pátrala, četla, našla pár objevných informací, jako že kupované lojové koule se před zavěšením musí vytáhnout z těch plastových zelených sítěk. Jinak se o ně ptáčci můžou zaháknout a zemřít nebo si zlomit nožku. Větší zvířata je zase mohou omylem sníst. Nakonec si jdeme takovou zlatou střední cestou:
- Lojové koule si vyrábíme – inspirováni Hajným z Makova vezmeme otevřenou šišku, navážeme na ni přírodní provázek, napatláme nesoleným sádlem se zrníčky (hlavně slunečnice a lněná semínka) a pak to v semínkách obalíme. Na mrazu nebo v lednici koule pěkně ztuhne, pak ji pověsíme na větvičku před domem, dost vysoko, aby na ptáčky nedosáhla kočka. Koule by se prý měly věšet tam, kam je člověk může chodit měnit, protože ptáčci si na ně navyknou a vracejí se k nim. Čili ideálně kolem domu nebo na místo, kam vyrážíme čas od času na procházku, ne do útrob hlubokého lesa.
- Do krmítka můžeš sypat taky mák, slunečnice, jádra ořechů, oves, ovesné vločky nebo sušený bez, sušené jeřabiny… Hlavně žádné pečivo, ani suché. Taky ne nevařenou rýži nebo strouhaný kokos, slazené sušenky nebo kořeněné zbytky z kuchyně. Krásná infografika od povolaných z lesní pedagogiky je tady.
- Do krmelce neseme zásobu kaštanů a žaludů z podzimu. Co doma nepadne na výrobu zvířátek, to v přepravce schováme v garáži a v zimě jako když najdeme. Bukvice samozřejmě taky ideál.
- Nosíme i jablka, protože jich máme často dost z podzimní úrody. Ale u těch se prý musí dávat pozor na mráz – obsahují vodu a v mrazu by je zvířata jíst neměla. To samé platí pro hrušky. Každopádně nenosit žádné pečivo, cukroví, zbytky jídla, banány nebo pomeranče…
- Ze zeleniny bráváme mrkve, kedlubny. Může být taky kukuřičný klas, zelí, kapusta. Počíst se dá podrobně na stránkách časopisu Myslivost.
Pokud máte nějaký další osvědčený nápad, jak zvířátkům přilepšit nebo co s dětmi v tomhle „krmícím“ duchu vyrobit doma, budu ráda za inspiraci!
Pingback: Jedličnaté vánoční tradice - Jak ta jedle